Článek
Stavba, kterou lze najít v australském Sydney, je zahloubena do svahu, přičemž na úrovni zahrady je jen vrchní patro s prosklenými stěnami zakryté mírně se svažující střechou složenou ze vzájemně se překrývajících dílců. Jako střešní krytina byl použit vlnitý měděný plech evokující zároveň i dojem zvlněné vodní hladiny, čímž architekti poukazují i na nedaleký oceán. Podle autorů návrhu je stavba ztělesněním tradičního japonského haiku (kratičká třířádková báseň s přírodní tematikou – pozn. red.).
Spodní patro je zahloubené do svahu a slouží jako intimní zóna domu. Vrchní exponovaná plošina funguje jako obývák, jídelna a kuchyň.
Střecha vypadá jako kupka spadaného listí.
Mezírky mezi jednotlivými „listy“ prosvětlují prostor pod zastřešením a zároveň, díky kaskádovitému uspořádání vrchního patra, odkrývají i několik výhledů ven. Střecha je posazena na zdánlivé změti sloupků a trubek. Zatímco někomu připomínají stromy s propletenými větvemi, jinému mohou připadat jako provazce hustého deště.
Trubkovité útvary, na nichž je usazena střecha, připomínají rozvětvené stromy.
Změť rubek nesoucích střechu je jen zdánlivá. Ve skutečnosti jde o velmi precizně propočítáné útvary tak, aby na nich seděla střecha zcela stabilně.
Dům má výrazně odlišenou veřejnou a intimní zónu. Vrchní patro, kde se v maximální míře prolíná exteriér s interiérem, je pojato jako otevřený prostor s obývací, jídelní a kuchyňskou zónou. Spodní část domu, která je nápadně tmavší a před světem téměř uzavřená, v sobě ukrývá ložnici, soukromé pokoje a knihovnu.
Volný prostor za skleněnou stěnou funguje jako terasa.
Mezery mezi jednotlivými dílci střechy jsou proskleny. Umožňují vyhledy na nedaleký oceán.
Projekt zahrnoval nejen návrh stavby, ale také její realizaci. Vzhledem k naprosto atypickému tvaru bylo třeba vytvořit nové formy na výrobu skleněných a ocelových dílů. Boční skla byla vyrobena pouze z jediné formy, přičemž různorodého vzhledu je dosaženo pouze jejich přetáčením. Střešní panely pak byly vytvořeny ze dvou forem.
Ač to vypadá neuvěřitelně, všechny skleněné boční díly byly vytvořeny v jediné formě.
Světlo do zadní části spodního patra přivádí schodiště.
Jednotlivé segmenty ocelové konstrukce nechali architekti vyrobit s velkou, pro stavební ocel zcela nezvyklou tolerancí, aby je bylo možné na místě rychle ručně sestavit do požadovaného celku. Výsledkem je na pohled složitá stavba, kterou ale díky promyšlené přípravě zvládl dát dohromady jen malý tým dělníků.
Při letmém pohledu splývá hranice toho, kde začíná a končí interiér domu.