Článek
„Bylo hned po revoluci, když jsme se s manželem potkali. On kameraman a já barmanka v Naivním divadle. Do roka byla svatba a my se rozhodli zůstat a žít tady. Nejdříve jsme bydleli v podnájmu v Praze, ale nakonec jsme se rozhodli pro můj rodný Liberec. Tam jsme koupili dům z roku 1927 a hned se pustili do jeho rekonstrukce,” začíná svůj příběh a vyprávění o domě Radana.
První rekonstrukce v roce 1991 nesla podle slov čtenářky všechny známky té doby. Nebyl ještě dostatečně velký výběr stavebního materiálu a také sehnat kvalitního řemeslníka nebylo tak snadné. Nicméně záhy se mladá, už tříčlenná rodina mohla stěhovat do nového domova.
Dům Radaně, jejímu muži i malému synkovi vyhovoval. Zdál se dostatečně velký a jeho uspořádání už bylo navrženo podle současných trendů.
Vstupuje se do haly, odkud se prochází do společenského prostoru tvořeného propojením kuchyně a obývacího pokoje. V přízemí je rovněž toaleta.
Majitelé zachovali původní dřevěné schody, po nichž se vystupuje do prvního patra. V něm jsou dvě ložnice a koupelna.
V podkroví se pak ukrývají ještě dva menší pokojíky pro hosty.
„Zanedlouho po nastěhování se nám narodila ještě dcera a domeček byl najednou skoro malý,“ popisuje Radana. V domě však její rodina zůstala.
„Uplynulo 20 let a my jsme zůstali s manželem v domě sami. Děti žijí už samostatně, a tak jsme se loni s manželem rozhodli, že se pustíme do druhé rekonstrukce. Začali jsme na podzim tím největším soustem – střechou a okny. Na jaře jsme pokračovali zateplením a fasádou. Postavili jsme nový plot, položili chodníček k domu a nakonec jsme se pustili do obnovy interiéru,“ popisuje Radana.
Manželé společně brousili, natírali, montovali… V kuchyni je nová linka, proměnou prošla toaleta, zbývá už jen rekonstrukce koupelny, kterou mají majitelé promyšlenou, k realizaci se ovšem teprve odhodlávají.
„Když si vzpomenu, že manžel kdysi neuměl ani vymalovat, protože kutilství se v Japonsku příliš nevede. Tady ho ale k tomu přinutila spíše potřeba. Občas si totiž vymyslíme něco, co nikdo není schopen realizovat,“ vysvětluje dnes již s pousmáním naše čtenářka.
Jako příklad za všechny ostatní uvádí nápad nechat si udělat betonovou stěrku na zdi na toaletě. Nikdo z oslovených řemeslníků to nedokázal udělat. A tak se do práce pustili společně s manželem a synem. S výsledkem svého úsilí jsou spokojeni.
„V posledních letech trávíme více a více času v Tokiu, kde manžel vždy jednou do roka natáčí. Bydlíme tam v našem malém apartmánu v centru, ve čtvrti Šinjuku. Ale vždycky se pak rádi vracíme do náruče našeho českého domu, který nese otisk našich společných let, osobností a práce. Máme rádi jeho jednoduchý, ale útulný styl. Tady žijeme, děláme nepořádek, vaříme, pracujeme…,“ uzavírá své vyprávění čtenářka Radana.
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.