Článek
Pro přírodní zahradu v Rudolfově je typická barevnost. Majitelka zvolila venkovský styl, používá neformální design, tradiční materiály jako jsou dřevo, kámen či mulčovací kůru, husté výsadby a někdy pohromadě i směs okrasných rostlin, zeleniny a bylin. Rostou tu stromy a keře, typické pro okolní přírodu, jsou tu i úseky pro pěstování zeleniny a koření, nebo jsou byliny a zelenina volně namíchány v porostu.
Zahrada stejně jako dům nesou silný rukopis individualit našich hostitelů, výtvarnice a designérky Ireny a architekta Stanislava. Mimo to, že jim zahrada přináší radost a potěšení, je určena i k výukovým účelům dospělých a dětí (www.designdomova.cz). Je rozdělena na jednotlivé části zaměřené na pěstování okrasných a léčivých rostlin, zeleniny, ovoce i na aktivity pro volný čas.
Bez lípy a bezinky by to nebylo ono
„V zahradě jsme začínali úpravou travní plochy, výsadbou ovocných stromů a černým bezem. Ten byl pro mě hodně důležitý, protože jsem měla od dědečků a babiček zafixované přísloví: před bezem klekni a před lípou smekni. V odborné literatuře jsem se pak dočetla, že bezinka přivede do zahrady až 70 druhů ptáků, což mohu potvrdit. Když vyjdu brzo ráno do zahrady, tak je opravdu vidím i slyším,“ pochvaluje si Irena přednosti přírodní zahrady.
Na jižní straně domu excelují růže ve společnosti léčivých bylinek a dalších rostlin.
Upravovali nejbližší partie kolem domu, jako je vstup, který má nejvíc oficiální charakter, dále už pokračuje přírodní volná úprava. Výběr kytek byl dán jednak oblibou, Irena miluje růže, jež tu tvoří pevnou kostru z květin. Také pivoňky, které znala od babiček, po nich má ještě zvonky, slezové růže nebo kohoutek chalcedonský, který je známý pod lidovým názvem hořící láska, jednoduše lidové trvalky.
„Finančních prostředků nebylo tolik, tak jsem si všechno kromě růží vypěstovala ze semínek. Taky jsem zdědila krásné narcisky a dostala len vytrvalý. Bylinky jsem zasadila kolem terasy, abych je měla blízko od kuchyně,“ upozorňuje hostitelka a dodává, že se bylinky samy přestěhovaly tam, kde je jim dobře. Na jižní slunnou stranu k domu se přemístily tymiány, mateřídouška a na trochu přistíněné místo zase meduňka. Ve vlhku se daří mátě, v některých partiích vysadila lesní jahody, rostou tu divizny a kopretiny.
Barevné kompozice kvůli proměnlivosti
„Rostliny mi připraví každý rok nějaké překvapení, proto je pouštím tam, kde se jim líbí, ať se zapojí, jak chtějí. Do vymrzlých volných míst zasadím třeba surfinie a vím, že se napřesrok bylinky obnoví. Neplánuji pevná stanoviště pro určité rostliny, nechávám to na bylinách.“ Na jižní straně se daří slezové růži, která doroste do dvoumetrové výšky. Její černá barva proti bílé stěně je kontrastní a z květů je i vynikající čaj. V dolní partii zahrady rostou slezové růže v různých barvách, od bílých přes světle růžové.
V dolní části zahrady vegetují pohromadě kopretiny, řebříček, hvozdík a další rostlinky.
„Z keřů tu jsou vajgélie, kaliny, trojpuky bílý i růžový. Snažím se vysazovat i barevné kompozice, takže zahrada je hodně proměnlivá. Na jaře, například v dubnu, to jsou zde pastelové tóny klasických anglických zahrad, jako je bílá, modrá či růžová, tzv. klidová barevnost. Já s kytkami nebojuji. Když je vysadím a dám jim prostor, byť podle své představy, pak už je nechám tam, kde se jim daří. Ony si najdou optimální místo a já nemusím v suchých partiích vůbec zalévat a plýtvat vodou, kterou využívám pro zeleninu.“
Jednotlivé zóny se prolínají
Zahrada je rozdělena do několika zón, které se prolínají podle představ naší hostitelky. Koncipovala ji podle zásad přírody, tedy podle toku energií. Odtud přírodní zahrada. Podle těchto pravidel se sázejí stromy ve větší vzdálenosti od domu na rozdíl od křehkých rostlinek a bylin, které potřebují častější péči. Zónami vytvořila Irena dynamický vztah mezi rodinou a zahradou.
První zóna je nejblíž u domu. Tady se nachází vše, co používají Kovářovi nejčastěji a co vyžaduje nejvíc péče. Jsou to nejen čerstvé bylinky a koření, ale hlavně růže ve společnosti dalších rostlin. Místo blízko domu dostaly nejen kvůli své vůni a vzhledu, ale i proto, aby přirozeně provoněly celý dům, a aby se všichni mohli kochat krásou jejich květů.
V okolí terasy se západní orientací propojené s kuchyní se vede především bylinkám.
Druhá zóna, která dnes již nevyžaduje tolik péče, je ideálním místem pro pěstování zeleniny, ale i pro ovocné stromy, okrasné keře, trvalky a další květiny. Je zde postaven skleník, navržený jako víceúčelová stavba. Ze severní strany slouží jako domeček na nářadí, na sušení květin, ale také jako azyl pro čtyři kočky. Z jihu to je skleník. Otvory ze severní strany nasávají vzduch, není tam žádné automatické větrání, je tu jen okno, kterým se větrá.
„V zimě, když vysazuji saláty, otvory ucpu novinami. Skleník se rychle vyhřívá, protože zeď funguje jako akumulátor.“ Skleník navazuje na užitkovou část, kde se pěstují základní druhy zeleniny, jako jsou brambory, hrách, kedlubny, mrkev, celer, petržel a další druhy, které Irena buď konzervuje, nebo uskladňuje ve sklepě.
Významným fenoménem je voda
Ve druhé zóně, tedy v blízkosti domu, se nacházejí dvě jezírka, jedno je čistě pro lekníny a mokřadní rostliny, ale druhé, dlouhé 22 m, široké 9,5 m a hluboké 2,5 m v největší hloubce, slouží jako koupací. Není vybaveno žádnými technologiemi, funguje pouze na přírodní bázi, a přesto je v něm voda úplně čirá. Kvalitu vody v něm ovlivňuje horní jezírko, zadržující hrubé nečistoty z dešťové vody, čemuž pomáhají vodní rostliny. Samospádem se voda dostává do dolního jezírka.
Z terasy je překrásný pohled na koupací jezírko, víceúčelový skleník a ovocnou zahradu.
Náhodou nejsou v zahradě ani jezírka. Irena jako malá holka bydlela v sousedství a pamatovala si tento pozemek jako louku s malým potůčkem uprostřed, který ji jako dítě fascinoval. Pak z louky vzniklo pole, místo potoka se udělal meliorační řad a bylo po romantice. Když si pozemek, který má dnes celkem 40 arů, před čtrnácti lety kupovala s manželem jako stavební parcelu, rozhodla se, že mu vrátí přírodní vzhled.
Potůček byl navždy ztracen, ale současně s domem vybudovali první leknínové jezírko, které se osvědčilo nejen pro udržení ekologické rovnováhy, ale také pro vyrovnanou bilanci vody na pozemku. Poté, co se zapojilo do zahrady malé jezírko, pustili se do stavby mnohem většího biotopu. A nelitují. Jezírka totiž regulují vlhkost vzduchu, v létě odpařují vodu, čímž ochlazují vzduch a v zimě ho naopak oteplují. V třeskuté zimě jezírko zamrzne a promění se na kluziště.
Divočina pro děti
V další části zahrady se nacházejí velké, nestříhané ovocné stromy a vysoké keře i rostliny, které se sklízejí jednou či dvakrát ročně. Nacházejí se tu tři ořešáky, panenská jablka, třešně a spousta dalších stromů. V této zóně postavili pergolu, která bude sloužit jako letní kuchyň. Kolem ní vysadili hostitelé vinnou révu a zanedlouho v jejím středu budou stavět poměrně velký hliněný sporák.
Ve spirále ze žulových úlomků budou nahoře suchomilné bylinky a dole jahody.
Co by to bylo za zahradu, kdyby se tu nenašla polodivoká, málo udržovaná místa, kde rostou některé plodiny i byliny? Není tu ani nouze ani o divočinu, do níž Kovářovi nikdy nezasahují. Je to kus místa s houštinou, kde rostou maliny, a která patří výhradně dětem. Mohou si tady hrát a dnes už se tu také učí, relaxují, nebo pozorují život na zahradě.
Kousek dál se nachází volejbalové hřiště a pro malé děti hřiště zážitkové. Zatím jsou tu vykopány tři díry, které budou sloužit jako štěrkoviště, pískoviště a bahniště s jílem, pískem a vodou. Hliněné pískoviště navršila majitelka do kopce, který trochu vymodeluje a pak už ho nechá dětem.
Ukázková přírodní zahrada v loňském roce obdržela plaketu v rámci česko-rakouského projektu a tudíž je přístupná po telefonické domluvě veřejnosti.
Naštěstí tu nepotkáme žádné šlechtěné ani cizokrajné rostliny, ale husté keře a menší stromy, které slouží jako útočiště pro mnoho druhů živočichů a hmyzu. V hospodářské zóně se prohání kromě čtyř koček a čtrnácti slepic i kozlík Honzík a zanedlouho tu najde azyl i koza Janinka. Ve všech částech zahrady nezapomněli hostitelé na ptačí budky a krmítka.
