V letním sídle se elegantním způsobem snoubí kámen a dřevo

Majitelé sídla žijí přes týden v rušné a hlučné Bombaji, parcelu pro víkendové útočiště si proto pořídili ve státě Maharaštra, v klidné části podhůří Západního Ghátu, indického pohoří, které se vine 1500 kilometrů po západním pobřeží Indie.

Spíše než klasický dům si představovali stavbu ve stylu pavilónu, která by jim umožňovala plně si užívat výhledů do okolí a přirozeným způsobem by propojovala interiér s exteriérem. Architekti jim proto navrhli přízemní objekt umístěný na základně o velikosti 20 x 33,5 m.

Vlastní dům zabírá plochu 195 m2 a je rozčleněn do dvou funkčních zón. Západní je určena pro denní život rodiny a je v ní propojen obývací pokoj, jídelna a kuchyň. Tudy se také do domu vstupuje.

V exteriéru na obývací pokoj volně navazuje terasa se zanořeným posezením, které nabízí příjemný intimní pocit.

Druhá, východní část domu pak skýtá klidné, soukromé prostředí pro odpočinek v noci. Důležitým prvkem je zde opěrná zeď, která východní část domu ohraničuje a zajišťuje tak dostatečnou míru soukromí. Architekti v takto vymezeném prostoru nalezli dostatek místa i pro malou zahrádku přístupnou z trojice ložnic.

Jedním z hlavních úkolů autorů návrhu domu bylo přijít na způsob, jak v něm správně zacházet se světlem. Jistě, mnoho světla může proniknout skrze zcela otevřenou stěnu. Ovšem to by ji pak nesměli příliš stínit, a interiér domu by se pak přehříval.

Dlouhé přesahy střechy sice přehřívání interiéru zabraňují, ovšem zase omezují množství světla, které se dostane do srdce domu.

Řešením se ukázaly světlíky s chytře navrženým tvarem, který připomíná vrcholy pohoří na obzoru. Dům jich má na střeše celkem pět. Každý je trochu jiný, nejsou uspořádány symetricky. Je to proto, že každý je navržen tak, aby osvětloval konkrétní prostor v interiéru a přiváděl měkčí světlo ze severní strany.

Na stavbě je hojně využit čedič, jehož ložisko bylo objeveno necelé dva metry pod povrchem pozemku. Architekti jej využili především jako materiál na obklady, které jsou na fasádách v exteriéru i na několika stěnách v interiéru. Na dalších místech je pak na povrchu zdí použita cementová stěrka.

Na podlaze je položen hnědý vápenec těžený v oblasti Kota. Zatímco část dlaždic je klasicky leštěných, jiné jsou hlazené říčním tokem. Jejich kombinací vznikl zajímavý dynamický efekt.

Důležitým materiálem použitým v interiéru i exteriéru je ovšem také dřevo. Okenní rámy a další prvky jsou vyrobeny z vysoce trvanlivého dřeva Accoya, což není název stromu, ale jeho obchodní název. Jeho zpracování a úpravy (podstatou je acetylace) zaručující až padesátiletou trvanlivost.

V otevřené kuchyni, která obsluhuje i posezení na terase, lze na jedné ze stěn spatřit cortenovou ocel. Vnitřní plochy světlíků jsou pak obloženy překližkou s výraznou kresbou dřeva.

Architekti si stanovili, že veškeré zařízení v domě, počínaje nábytkem a konče nádobím, bude pouze místní, tj. z Indie.

Zajímavostí je umístění ploché střechy, která je nad nosné zdi vyzdvižena o několik centimetrů. Touto štěrbinou může během dne i noci neustále proudit čerstvý vzduch.

Pozornost architekti věnovali rovněž okolní zahradě. Ta rozhodně neměla připomínat pečlivě opečovávané zahrádky. Zařízena je esteticky, s vysázenými ovocnými stromy, jejím hlavním účelem je obklopit stavbu příjemnou zelení.