Článek
Žít v obklopení jen skutečně nezbytného množství předmětů je v kostce základní snaha vyznavačů a milovníků minimalismu. A mistry mezi nimi jsou Japonci. Nejde přitom o podivíny, kteří by žili ve svých miniaturních bytech schovaní bez kontaktu s okolím. Právě naopak!
Spousta vyznavačů trendu vlastnictví co nejmenšího počtu věcí právě v kontrastu s tím zaplňuje takto vzniklá „prázdná“ místa ve svém životě o to čilejší interakcí s ostatními lidmi. K té nacházejí příležitost například na plovárnách či v posilovnách a dalších zařízeních, jichž je v zemi k dispozici spousta a kde je možné se pohodlně vysprchovat.
Jedním z lidí, kteří si radosti spojené s vlastnictvím koupelny v bytě ochotně odřeknou, je 27letý Šin Noguči, jenž pracuje v architektonické společnosti v Tokiu. Na počátku loňského roku se přestěhoval do 40 let starého bytu, který si v japonské metropoli našel. A vůbec mu nevadilo, že jeho domov bude postrádat vanu.
Prohnutý dům připomínající protahující se kočku je domovem pro ilustrátorku komiksů manga
Dispozice jeho domácnosti je prostá. Má toaletu v japonském stylu (připomíná tzv. turecký záchod), kuchyň o velikosti zhruba 3,3 m2 a hlavní místnost v japonském stylu, tedy téměř prázdnou, se šesti rohožemi na zemi.
Nájemné, které zde platí, činí necelých 40 000 jenů (6870 Kč), včetně vody a plynu, a to i přesto, že je nedaleko od tokijské módní čtvrti Šibuja.
Noguči to odtud do práce nemá daleko, k přepravě mu stačí jízdní kolo. Když si byt bez vany vybíral, nebylo ovšem jeho cílem ušetřit. Chce jen zkrátka žít prostě. „Mým cílem bylo bydlet v prostoru s co nejmenším odpadem a vybírat si jen věci, které se mi líbí. Prostor s osmi rohožemi, který teď mám, je pro mě tak akorát, a je to nejpohodlnější místo pro život,“ řekl webu Nikkei Asia.
Po bydlení s koupelnou, které si dopřával za studentských let, se mu nestýská. „Měl jsem pocit, že úklid v koupelně je obtížný, ale teď jsem toho trápení ušetřen.“ V jeho sousedství jsou hned dvoje veřejné lázně. „Po práci využívám lázeňský dům, což mi pomáhá přepínat mezi prací a soukromým životem,“ řekl.
Během poválečného ekonomického rozmachu Japonska se stal plyn široce dostupným a s tím významně klesl i počet domácností bez vlastní koupelny. Ty jsou proto v zemi nyní spíše vzácností. Stále více mladých, ve věku 20 a 30 let, právě takové byty ale v současnosti hledá. Bydlení bez vlastní vany či sprchy je totiž v souladu s jejich minimalistickou estetikou.
Dům, ve kterém schodiště funguje jako netradiční společenská zóna
V zemi dokonce existuje web Tokyo Sento Fudosan, jenž nabízí speciálně informace o nemovitostech bez koupelen. Největší zájem registruje právě ve věkové skupině 20-30 let, přičemž, jak společnost, která web provozuje, uvádí, 60 procent těchto dotazů pochází od mužů.
Důležitým aspektem takového bydlení je ovšem samozřejmě blízkost veřejných lázní či jiného zařízení umožňujícího využít koupelnu.
Město jako jeden velký dům
Lidé, kteří hledají byty bez koupelen, často nahlížejí na celé město, jako by to byl jeden velký dům. Obývají tak nejenom svůj byt, ale město jako takové. Díky tomu žijí v každodenním kontaktu s místní komunitou.
Tošiaki Nakajam z japonského výzkumného institutu Lifull Home se domnívá, že využívání veřejných lázní namísto používání vlastní koupelny doma může být reakcí lidí na pokles interakce v reálném životě s přáteli a kolegy, které s sebou v minulých letech přinesla pandemie koronaviru.
V každém případě, jak lze vidět ze zájmu mladých lidí o byty bez vany a sprchy, i když je nemožnost vykoupat se v pohodlí domova občas nešikovná, příležitost společenských kontaktů plynoucí z návštěv lázeňských domů, plováren či posiloven je pro některé lidi zajímavější a cennější.