Článek
Nádraží pro rychlovlaky v bezprostřední blízkosti Neapole bylo navrženo jako dopravní uzel významný pro dopravu v celé Itálii. Ne nadarmo se mu také začíná pomalu říkat „Brána na jih”. Potkávají se tu totiž linky (a to nejenom vysokorychlostních vlaků) spojující sever a jih země.
Srdcem 400 metrů dlouhého nádraží je technicky vzato železobetonová mostní konstrukce, jež má čtyři podlaží a překlenuje kolejiště pod sebou. Podlaží fungují především jako společenský prostor pro cestující. Během čekání na svůj spoj mají možnost navštívit bezpočet obchodů, kaváren a restaurací, anebo prostě jen odpočívat.
Přemostění je osm metrů nad kolejemi. Nejspodnější podlaží je vyčleněno k obsluze a přístupu na peróny, na druhém jsou prodejny jízdenek a veškeré další služby pro cestující. Další dvě podlaží mají sloužit jako již zmiňovaná společenská a komerční zóna.
Právě přemostění je místem, kde by se cestující měli zdržovat do posledních chvil, než jim přijede vlak. Naopak peróny by kvůli plynulosti nastupování a vystupování měly zůstávat pokud možno volné.
Součástí projektu je i 150 tisíc čtverečních metrů v okolí nádraží, kde architekti navrhli veškerá další zařízení nezbytná pro chod nádraží, zeleň a také parkoviště pro 1400 vozů. K tomu samozřejmě stání pro taxi a autobusové linky.
Důležitým prvkem návrhu je i hra se světlem. Tým architektky navrhl konstrukci přemostění tak, aby jeho interiér zalévala spousta denního světla a návštěvník měl neustále pocit vzdušnosti a volného prostoru, což bývá často slabinou přeplněných nádraží v mnoha velkoměstech.
„Pro vnější povrchy a také na některých místech v interiéru jsme použili nový materiál zvaný Corian. Líbí se nám, protože jej můžeme tvarovat a vytvořit z něj cosi jemného a hladkého. Je to ten samý materiál, který byste použili v koupelně, například na umyvadla. Je to umělý kámen. Jeho použití v tomto robustním měřítku je ovšem velice unikátní a vypadá nádherně. A co se týká udržitelnosti, energií nebo přirozené ventilace - to ostatně můžete sami cítit - musím říci, že jsme velmi potěšeni. Je tu příjemně, navzdory panujícímu létu, a to ještě nespustili klimatizaci. Jinak je tu ochlazovaná podlaha, přirozená ventilace a rovněž tak mechanické prvky na její podporu,” sdělil agentuře AP Patrick Schumacher, ředitel a designér-senior studia Zaha Hadid Architects.
| Nejednoduchá historie stavby |
|---|
| Projekt nádraží představila poprvé veřejnosti ještě sama architektka Zaha Hadid v roce 2003, kdy její studio vyhrálo mezinárodní soutěž vypsanou Italskými státními drahami. V tu dobu se předpokládalo, že nádraží bude stát někdy v roce 2008. Nicméně kvůli nejrůznějším zpožděním a zrušeným výběrovým řízením na dodavatele stavby práce začaly až v roce 2010. Dle nových předpokladů mělo být vše hotovo o rok později. Kvůli nedostatku investic však Italové stavbu přerušili. V roce 2015 vypsali nový tender, v němž je už stavba celého nádraží rozdělena do několika etap. Na počátku června letošního roku byla dokončena první, během níž byla postavena kolejiště a přemostění. Komerční zóny v okolí stanice přibydou v dalších letech. Kompletní náklady na výstavbu nádraží dosáhnou podle současných odhadů 90 miliónů eur (cca 2,3 mld. Kč). |