Článek
Sídlo plné schodů a šikmých chodeb leží na okraji rezidenční čtvrti na vršku kopce, kde se ze severní a západní strany sbíhají dvě strmé ulice. Čtvrť se začala jako obytná zóna rozvíjet před půl stoletím a od té doby její tvář zaznamenala řadu proměn. Často šlo o spojování menších parcel a staveb do větších celků.
V tomto konkrétním případě majitel, po vzoru sousedů, nechal velkou část pozemku směřující do ulice obestavět vysokou zdí, která jako by měla odradit potenciální návštěvníky od úmyslu vstoupit na jeho území.
Architekti vzhledem k terénu, který byl přirozeně rozdělen do tří výškových úrovní, měli při návrhu domu možnost zkusit vytvořit čtvrtou, to však zavrhli jako bezpředmětné. Místo toho se snažili vyjít z již existujících tří rovin, a ty rozumným způsobem propojit. Proto je dům rozdělen do tří více či méně samostatných betonových monolitů, jež vzájemně svazují schodiště a nakloněné chodby, vedoucí v některých případech až na střechu.
Architekti se při tvorbě projektu ovšem zdaleka nespokojili s tím, aby postavili dům, který se svými proporcemi vyrovná s terénem a obyvatelům vnutí určitý způsob pohybu po interiéru. Naopak, autoři si nejprve vypracovali studii, jaké budou nejčastější aktivity obyvatel domu a kudy nejpravděpodobněji povedou jejich cesty. Podle toho pak vyprojektovali spojnice mezi jednotlivými částmi objektu.
V nejjižněji položené západní části domu je situován vchod a prostor pro hosty. V nejvýše stojícím jihovýchodním sektoru jsou umístěny soukromé místnosti, tedy ložnice. Třetí část domu, jež obě předchozí spojuje, funguje jako hlavní třída domácnosti. Nachází se v ní nejen základní „komunikace“ v domě, ale také obývací zóna, včetně kuchyňské a jídelní. Na severní straně této části domu je umístěna i garáž.