Hlavní obsah

V bytě z 19. století se našlo místo i pro ryze moderní řešení

2. 1. 2017, 6:17

Byt v kyjevském domě z 19. století renovovala a upravovala pro své klienty trojice ukrajinských architektů Alena Makagonová, Alexandr Ivasiv a Artem Zavarzin. Výsledkem jejich práce je neotřelá kombinace historizujících prvků s ryze moderními detaily a řešeními.

Článek

Stěny bytu jsou sněhobílé, zdobí je ovšem stejně jako strop bohatá štukatura. Jak architekti vysvětlují, tento styl je reminiscencí na nádhernou ornamentální fasádu domu. Jinak se ovšem snažili uchovat v interiéru především jednoduché tvary a k bílé výmalbě zvolili moderní nábytek a podlahy v kontrastních tmavých barvách.

Ve vstupní hale je multifunkční útvar nazvaný Dům, který funguje jako šatní skříň i pelíšek pro psa.

Jedním z prvních objektů, na něž návštěvníkovi domácnosti padne zrak, je tzv. Dům. Má tyrkysovou konstrukci, jež svým tvarem dům opravdu připomíná. Tento útvar umístěný ve vstupní hale hned naproti vchodovým dveřím plní hned tři funkce zároveň. Jeho přední část slouží jako šatní skříň. Ta se uzavírá zrcadlovými dvířky. V prostoru za skříní je umístěna rekuperační jednotka. Celek však slouží hlavně jako domeček pro psa majitelů. Právě tam má svůj pelíšek.

Atypicky je ovšem řešen i hlavní prostor domova. Architekti do jedné místnosti vložili obývací pokoj, společně s jídelnou a kuchyní. Posledně jmenovanou ovšem oddělili celoprosklenou příčkou s posuvnými dveřmi.

Jídlena je propojena s obývacím pokojem.

Kuchyň od zbytku společenského prostoru odděluje celoprosklená příčka s posuvnými dveřmi.

Zdobná fasáda domu vnukla architektům nápad využít bohaté štukatury také v interiéru bytu. Lze ji spatřit jak na stěnách, tak na tsropech, prakticky ve všech místnostech.

Ve stejném stylu jako zbytek bytu je zařízený i dětský pokoj, do nějž se vstupuje dveřmi z obýváku. Je to jedno z mála míst, kde architekti neponechali čistě bílé stěny, ale zadní největší zeď oživili dětským motivem v pastelových barvách.

Dětský pokoj je zařízen ve stejném stylu, jako zbytek bytu, některé hravé prvky se ale podařilo docela nenásilně zakomponovat.

S bílými stropy a zdmi hezky kontrastují tmavé dřevěné parkety skládané v tzv. maďarském stylu.

Přibližně třetinu místnosti zabírá šatna.

Ložnice je jedním z mála míst, kde architekti nechali část zdi oškrábanou až na cihly a ty pak nechali jen nabílit.

Ložnice majitelů zaujme na první pohled svou rozlehlostí. Velký objem této místnosti proto architekti opticky zmenšili tak, že jednu třetinu vyčlenili pro šatnu. V rohu, co nejdále od lože, pak umístili pracovní stolek.

Koupelnu opticky zvětšuje motiv krajiny na stěně za vanou.

Na ložnici navazuje koupelna, jejíž přirozenou dominantou je samostatně stojící černobílá vana doplněná černou baterií a sprchou. Vše tak hezky ladí s černobílou nástěnnou tapetou za ní, jež díky svému krajinnému motivu koupelnu nenásilně opticky zvětšuje.