Článek
Druhou prioritou páru bylo, aby měli možnost parkovat v domě. Architekti ze studia Arbol vytvořili tedy návrh, který se na první pohled může někomu zdát poněkud monotónní. Celý dům, s výjimkou garážových vrat a vlastního vchodu, je obložen ocelovými pláty se zinko-hliníkovým povrchem. Tam, kde je malá trojúhelníková „zahrádka“, jsou mezi pláty kvůli ventilaci ponechány štěrbiny, které nebrání proudění vzduchu dovnitř a ven, ovšem jsou dostatečně úzké na to, aby jimi nebylo možné zahlédnout cokoli z interiéru domu.
Protože je celá dřevostavba bez jakéhokoli otevření fasád, navrhli architekti kromě zmiňované zahrádky ještě vnitřní dvorek, obdélníkového půdorysu. Všechny přilehlé stěny k těmto dvěma kouskům přírody, z nichž každý má po jednom stromku, jsou celé prosklené, a tak v domě nechybí přirozené denní světlo. Tím, že jsou oba dvorky odděleny a v určité vzdálenosti od sebe, může být proskleno více stěn a je tedy i větší plocha, kudy slunce nahlíží do interiéru.
Přízemí domu s plochou 44,21 m² slouží především k odpočinku. Je zde umístěna ložnice páru a hala. V garáži je dost místa, aby v ní zaparkovalo auto i dvě kola. V prvním poschodí, kde je plocha podlah o malinko menší - 42,21 m², je kuchyň propojená do jednoho celku s jídelnou a obývacím pokojem. Nad ložnicí je studovna, na protilehlé straně patra je pak koupelna s toaletou, šatna a sušárna.
Podlahy po celém domě jsou ze dřeva mimózy (správně citlivky), zdi a stropy jsou bíle omítnuté.
Na malém, ani ne 65 m² velkém, pozemku, vyrostl dvoupodlažní domek, který zvenčí může vzbuzovat dojem studeného a nepřístupného hradu z plechu. Ve skutečnosti je v interiéru vším jiným - má spoustu světla, hned dvě vlastní živé zahrádky a ze všech koutů na člověka dýchá teplo.