Turbína zarostlá v mechu a kapradí aneb Záchrana starého mlýna

Jeden takový, původem z 16. století, stojí ve Stráži nad Ohří na Karlovarsku. Před pěti lety jej pořídil v havarijním technickém stavu nadšenec z nedalekého Klášterce nad Ohří Jaroslav Gabriel. Důvod? „Chci ho zachránit!“ vysvětlil jasně a stručně.

Po druhé světové válce se museli původní majitelé mlýna vystěhovat do Německa. Štěstím v neštěstí pro mlýn byla skutečnost, že jej poté k užívání dostali volyňští Češi. „Oni nic nevyhodili,“ pochvaloval si současný majitel mlýna.

Vše původní zůstalo na svém místě. Překvapení to bylo i pro potomky původních německých vlastníků, tedy tří sourozenců ve věku od 80 do 90 let. „Když nás navštívili, našli tu na stěně kropenku a naproti v rohu krucifix, jak si to pamatovali,“ ukazoval nadšený majitel mlýna. „Podobně je to s nábytkem, který teď nechávám restaurovat,“ dodal.

Technické zařízení mlýna, které bylo pořízeno ve 30. letech minulého století, bylo ovšem ve velmi zanedbaném stavu. Francisova turbína, která poháněla mechanismus mlýna, stála zarostlá v kapradí a mechu, stěny a střecha nad ní vzaly za své. Protože v ní zůstala přes zimu voda, která zmrzla, litinová turbína popraskala. „Nicméně se ji podařilo vyzvednout a opravit,“ pochvaloval si Gabriel. A v obnoveném přístřešku během našeho rozhovoru točil usilovně kolem, aby do útrob turbíny napustil vodu, která roztočila hřídel.

Hned nad mlýnem je malá vodní nádrž a nad ní další, které jsou naplňovány vodou z Pekelského potoka, jenž pramení pod kopcem nazývajícím se paradoxně Nebeská skála. „Mlýn je výjimečný i tím, že byl do něj zachován přívod vody k turbíně,“ upozornil majitel, podle kterého ale zásobárna vody z menší obnovené nádrže vydrží nanejvýš na půl hodiny mletí, takže o obnově tradice mletí obilí nelze dost dobře uvažovat. I když se podařilo mohutné mlecí stolice propadlé podlahami vytáhnout ze suterénu opět do patra.

Mlýn ve Stráži je unikátní rovněž tím, že disponoval devíti výtahy a nejrůznějšími dopravníky, tedy technikou, která nahradila mnohdy úmornou lidskou práci. „K tomu, aby byla mouka dobře umleta, musela procesem mletí projít zhruba desetkrát,“ vysvětlil náročnost celé práce Gabriel, který disponuje dokonce původními plány mlýna.

Co se týká vnějšího vzhledu, podařilo se majiteli nainstalovat do stěn hlavní budovy mlýna repliky původních dřevěných oken. Zrestaurována je i posuvná mříž u bočního vchodu, který dříve sloužil jako vstup do obchodu, protože v mlýně byla i pekárna. Tu se podařilo zrekonstruovat a Jaroslav Gabriel má v plánu v ní zase péct chleba.

Jestli najde mlýn další využití, například jako muzeum, zatím neřeší. „Důležité je mlýn zachránit,“ konstatoval.