Článek
Původní projekt developera vám vyhovoval, nebo potřeboval nějaké úpravy?
Dům mi vyhovoval velikostí i uspořádáním. Pořizoval jsem si ho i s výhledem do budoucna. Nechtěl jsem se věnovat individuální výstavbě domu ani rekonstrukci starého objektu jako kamarádi a známí. To nebylo nic pro mě. Chtěl jsem získat domov, kde by mi bylo dobře. Potřeboval jsem místo, kde si mohu odpočinout a kam si mohu zvát kamarády a přátele, a také místo pro budoucí rodinu. Přál jsem si vytvořit místo, které bude působit harmonicky.
Vím, že interiér navrhla architektka Karolína Fořtlová. Jak došlo k vaší spolupráci?
Nechtěl jsem, aby interiér působil roztříštěně. Člověk něco uvidí časopise, pak se podívá na internet a výsledkem je každý pes jiná ves. V době vytváření interiéru jsem byl sám, bez partnerky. Bylo důležité odborně se poradit, vyslechnout různé názory a probírat jednotlivé detaily, proto jsem přemýšlel, koho bych oslovil. V knihkupectví jsem našel knihu Barvy v bytě, kterou napsala architektka Fořtlová. Snažil jsem se pak na ni sehnat kontakt a podařilo se. Líbilo se mi, co dělá a jak k věcem přistupuje.
Od té doby jsme spolupracovali. Vše trvalo asi devět měsíců. Bylo třeba udělat hodně práce, začali jsme opravdu od podlahy. Nezvolil jsem žádnou ze základní nabídky. Je zde hodně světla, proto bylo možné zvolit tmavší dřevo, které je upravené jen olejem. Jde o brazilskou dřevinu s názvem sucupira.
Jakou jste měl vizi a jaký úkol jste architektce zadal?
Přál jsem si vyjít z funkcionalistické architektury. V tomto stylu je zde postaven celý komplex domů. Vše je zde pravoúhlé, přísně strohé a jednoduché. Samozřejmě interiér jsem si přál útulný a příjemný k bydlení, ale aby svým zařízením a vzhledem z funkcionalistického stylu příliš nevybočoval. Nechtěl jsem se příliš odchýlit od koncepce domu. Přál jsem si nějakým způsobem vymezit prostor kuchyně a opticky ho oddělit od jídelny a obývacího pokoje. Podařilo se to sníženým stropem v kuchyni a kamennou bordurou v podlaze.
Všimla jsem si, že váš interiér zdobí hodně etnoprvků. Vozíte si je z cest?
Ano, jsou to sošky a suvenýry, které jsem si přivezl z cest. Cestuji docela rád.
Úžasnou dominantu obývacího pokoje tvoří originální lustr od Ingo Maurera. To byla vaše volba?
Paní architektka mi sem doporučila lustr křištálový. Udělali jsme interiérovou zkoušku, a přestože byl relativně moderní, nějak to nebylo ono. Byl velmi efektní, ale nepůsobil organicky. Právě výrobce křišťálového lustru mi pak doporučil, abych se podíval do katalogu Ingo Maurera. Zvolil jsem Luxury Pure. Svítí přímo na stůl a pomocí světla tu vytváří takové příjemné centrum.
Od místního distributora jsem vyslechl zajímavý příběh, který se váže k tomuto svítidlu. Ingo Maurer prý chtěl původně vytvořit svítidlo dostupné širokým masám. Ovšem výroba byla natolik nákladná, že z toho sešlo. Ještě než jsem se pro lustr definitivně rozhodl, zhotovil jsem si vlastní maketu z kartonu a montážní lampy, abych si udělal jasnější představu. Teprve asi po půl roce jsem ho koupil.
Krb byl v původním plánu?
To ne, původně zde byla jen jedna velká holá místnost. Krb byl zanesen v zadání, navrhla ho paní architektka. Součástí návrhu stěny s krbem byly i vestavné police. Většina vybavení interiéru je zhotovena na zakázku a zařízena podle návrhu architektky Fořtlové.
Co máte na svém bytě nejraději, kde je vám nejlépe?
Mám moc rád celý tento obývací prostor s kuchyní, tady se cítím dobře a líbí se mi tu.
Máte už vše hotovo, je už interiér domu kompletně dokončený?
Není zde nic, co by mě dnes a denně provokovalo, co by mi nějak vadilo. Ale je tu stále co dělat a zlepšovat, třeba v garáži zbudovat úložné prostory. Jak říká španělské přísloví: hotový dům, mrtvý muž.