Článek
Pozemek, na němž stavba stojí, byl značně velký, vzhledem k tomu, že zadavatelé toužili po prostém rodinném domku s garáží pro dvě auta. Proto vznikl koncept jednopatrového domu se zahradou na severní i jižní straně. Základním principem návrhu je propojení interiéru objektu s jeho okolím.
Zahrady na obou stranách vedou až k ulicím, od nichž je neodděluje žádný plot. Vzbuzují díky tomu dojem, jako by byly spíše městským parkem, ovšem přístupné jsou samozřejmě pouze rodině.
Interiér domu je koncipován jako jeden velký otevřený prostor čtvercového tvaru, který je ovšem jemně rozdělen do několika standardních zón. Ve středu je umístěn obývací pokoj, zatímco ložnice rodičů, koupelna a kuchyň s jídelnou jsou rozmístěny po stranách. Prostor obývacího pokoje pokračuje dále vertikálním směrem na loft, kde díky prosklení střechy vznikla veranda. V podkrovní části je rovněž umístěna ložnice dětí.
Stavba nepostrádá jednu z hlavních předností japonského tradičního domu: díky posuvným dveřím jej lze volně rozdělit na samostatné prostory, a tím v případě potřeby vytvořit soukromí, a naopak ve chvílích, kdy rodina touží být pohromadě, stačí dveře roztáhnout a všichni si mohou užívat vzájemné společnosti.
Stavba s konstrukcí ze dřeva a oceli je umístěna na pozemku o rozloze 617 m², celková obytná plocha domu činí příjemných 231,5 m². Jak autoři návrhu poznamenávají, tvar střechy nevznikl náhodou – je připomínkou pohoří, která se v okolí nacházejí.