Takový byt se hned tak nevidí. Hýří spoustou velmi pěkných a působivých nápadů

Rozlehlý, 350metrový byt v domě v ulici Piauí se nově pyšní interiérem, který ušili na míru jeho obyvatelům. Jde o manželský pár se třemi dospívajícími dětmi. Jejich nový domov tak odráží nejenom rodinnou lásku k výtvarnému umění, ale také velkou ochotu trávit co nejvíce času společně.

Architekti při vymýšlení designu zároveň vzdali hold původní architektuře budovy postavené v 70. letech 20. století, ovšem také zlepšili průchodnost některými částmi bytu, které byly dříve mnohem více členěné. Patrné je to například v kuchyni, která vznikla propojením dvou místností, anebo v obývacím pokoji.

Výhodou úpravy dispozice bytu je nejenom lepší prostupnost pro světlo hlouběji do interiéru, ale také možnost využít některá dosud zcela nevyužívaná a hluchá místa, do nichž bylo možné nenápadně instalovat například rozvody pro klimatizační jednotky.

Citlivý přístup architektů lze ocenit například při pohledu na dřevěné parketové podlahy, které nechali pečlivě restaurovat a doplnili je pak litou podlahou ve stylu teraca, do níž zakomponovali materiály použité na odstraněných obkladech a podlahách, například travertin. Umělý kámen je pak možné objevit v kuchyni i na centrálním ostrůvku, který doplňují pracovní plochy vyrobené právě z tohoto materiálu.

Jedním z největších přirozených předností tohoto bytu jsou velkorysé plochy oken táhnoucí se po celém obvodu bytu a nabízející malebný výhled na park Buenos Aires lemovaný stromy. Ten jako by doplňoval architekty vytvořený bonbonek, jímž je na zakázku vytvořená knihovna elegantně zaobleného půdorysu, jež ohraničuje prostor kanceláře – útočiště majitelů bytu, kde mohou pracovat, pořádat schůzky anebo se jen prostě ponořit do četby některé z mnoha knih.

Velmi praktickým prvkem je pak posuvná stěna z vlnitého skla, jež umožňuje pracovnu zcela oddělit od obývacího pokoje, nebo ji s ním naopak propojit. Zrovna tak lze vytvořit i jen částečnou příčku, přesně podle aktuální potřeby.

Na opačném konci obývacího pokoje, za maskovanými dveřmi, je místnost s domácím kinem, která představuje malý, ale zato útulný koutek pro rodinu, jež může společně v intimním prostředí sledovat oblíbené filmy. S domácím kinem sousedí prakticky klimatizovaný vinný sklípek a bar.

Zbytek bytu představuje tzv. soukromá zóna zahrnující čtyři ložnice – rodičů a tří dětí. Každá přitom odráží osobnost svého obyvatele. V hlavní ložnici se přírodní materiály, jako je dřevo a sláma, přirozeně doplňují s jemnou barevnou paletou, s níž kontrastují výrazné textury surových cihel a pohledového betonu.

Naopak pokoje pro teenagery předvádějí odvážnější design: od tmavého nábytku s tmavým nástěnným panelem pro nejstarší dceru až po minimalistický pokoj v japonském stylu s postelí zasazenou do nízkého pódia a lemovanou rohožemi z rýžové slámy dalšího z potomků. Tento pokoj doplňuje koupelna s posuvnými dveřmi a podlahou zdobenou oblázky z přírodního kamene.

„Po celém bytě je pak strategicky vystavena sbírka uměleckých děl, od klasiky Alfreda Volpiho po kousky domorodého umělce Jaidera Esbella. Chodba vedoucí do ložnic evokuje atmosféru umělecké galerie, doplněnou o odhalené cihly a podlouhlou betonovou lavici,“ popisují architekti.

A jak dále prozrazují, příjemným překvapením při renovaci bylo odkrytí zaobleného betonového pásu, odhalujícího konstrukci schodiště budovy. I tento prostor může nyní rodina využívat.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Architekti