Svůj dům navrhl architekt tak, aby se líbil i jeho dvěma kočkám

Rodinný dům, který si pro sebe a svou partnerku navrhl architekt, slouží nejen k bydlení, ale také jako jeho ateliér. Svůj domov postavil ve městě Kamakura, jež jak říká, „je plné bohaté historie a bujné zeleně“.

Architekt si dobře uvědomoval, že pro jejich kočky bude dům celým jejich světem, a proto se snažil navrhnout domov z jejich pohledu. Jinými slovy, rozhodl se považovat je za své „dva klienty“, které po desetiletém soužití už velmi dobře znal. Jejich požadavky si mohl rozdělit zhruba do tří kategorií.

První byla možnost vybrat si „preferovanou úroveň teploty“ v kterýkoli den a čas. „Kočky dokážou vnímat úrovně teploty podle nepatrných rozdílů ve výšce, které my lidé nedokážeme vnímat,“ vysvětluje architekt.

Druhým požadavkem bylo, aby mohly být ve stejné místnosti jako lidští příslušníci jejich rodiny, ale zase ne příliš blízko. Kočky rády tráví čas v blízkosti svých spolubydlících, a zároveň se přitom trochu skrývají nebo si udržují odstup.

Třetím požadavkem bylo mít více možností na výběr míst, kde by se kočky cítily bezpečně. Obě dvě se rády přesouvají z jednoho pohodlného prostoru do druhého, přičemž každá vyžaduje svůj vlastní, a činí tak impulzivně, jak roční období přicházejí a odcházejí.

„Proto jsme se rozhodli navrhnout bydlení jako jeden velký kočičí strom. Celý dům jsme koncipovali jako velké schodiště, do středu jsme umístili atrium s horním světlíkem, které obklopují točité schody. Přirozené světlo dopadající skrz okno světlíku osvětluje každý ze schodů po celý den. Jednotlivé plošiny jsou navrženy na základě tělesných rozměrů našich koček, což vedlo k tomu, že máme 23 různých úrovní podlahy,“ popisuje architekt.

Dům je tímto rozdělen i do různých teplotních vrstev, mezi kterými se mohou kočky volně přesouvat. Centrální točité schodiště jim zároveň umožňuje rozhlížet se po celém domě, aniž by jim cokoli bránilo ve výhledu. Standardní délka každého stupně je 90 cm, aby se kočky mohly schovat před lidmi dole, udržet si určitý odstup od ostatních, nebo dokonce klidně spát bez rizika, že budou přehlédnuty a zašlápnuty.

Protože v oblasti Kamakury je vysoká vlhkost, rozhodl se architekt vyzdvihnout úroveň podlahy v přízemí jeden metr nad úroveň terénu, čímž se mezi základovou deskou a podlahou vytvořil nárazníkový prostor, kam je přiváděn venkovní vzduch a kde je položeno teplovodní potrubí pro podlahové vytápění. Tímto způsobem je v domě regulována teplota a vlhkost.

„Na každém rohu schodiště je umístěna ložnice, pokoj pro hosty, studio, kuchyň, jídelna a koupelna, aby si naši ‚klienti‘ mohli nacházet pohodlná místa. Jelikož se jedná o architektonický ateliér stejně jako o domov, nevyhnutelně má neustále nějaké hosty. Když máme nečekanou návštěvu, každý pokoj funguje jako úkryt pro kočky,“ vysvětluje architekt.

V interiéru si ale i lidský návštěvník povšimne spousty hezkých detailů. Tak například design zábradlí v atriu je inspirován výhledy na horu Kamakura, svítidlo z nerezové oceli vyrobili místní řemeslníci a samostatnou kapitolou je schodiště. Stěny podél slouží jako knihovna. A díky nezvyklému tvaru schodů lze v podstatě kdekoli rovnou usednout a začíst se.

Zahradní design je rozdělen zhruba do dvou zón. První je tzv. přístupová část, orientovaná k silnici a skrz niž vede cesta k hlavnímu vstupu do domu. Druhá je tzv. terasová zóna, která zahrnuje dřevěné schůdky a kuchyňskou zahradu, obklopenou 1,8 metru vysokou zdí na zadní straně budovy.

V přístupové části je vysazeno přibližně 80 druhů rostlin. „Zkombinovali jsme a upravili mnoho různých barev, abychom důkladně navrhli barevnou paletu,“ odhaduje svůj záměr architekt. V terasové zóně lze objevit přibližně 20 druhů jedlých bylin. Flexibilní venkovní prostor pokrytý dřevěnými štěpky také poskytuje místo k sezení na schodech, a dokonce i k jídlu.

„Tvar tohoto domu se skládá ze dvou objemů ve tvaru L, každý s pultovou střechou různých úhlů. Propojením těchto dvou objemů jsme navrhli základní tvar, který zjednodušuje konstrukci a splyne s horou Kamakura, ale zároveň se nejedná o dům, který jsme již všichni viděli,“ je přesvědčen architekt, jenž zároveň doufá, že kolemjdoucí pak potěší i to, když zahlédnou jeho kočky, jak jsou vyložené v okně a dívají se ven.

Ostatně, umístění a výšku oken navrhl záměrně tak, aby kolemjdoucí a návštěvníci mohli ocenit roztomilost koček jako součást architektonického exteriéru a scenérie.

„V Japonsku žije desetkrát více koček než novorozenců. Celkový počet domácích mazlíčků převyšuje i počet dětí. Japonsko je navíc jednou z nejrychleji stárnoucích zemí, kde je o terapii zvířaty stále větší zájem. Proto jsem se jako architekt zaměřil na život s kočkami se vší vážností. Pro kočky je dům celý jejich svět. Chtěl jsem se naučit, jak navrhnout domov z kočičího pohledu,“ říká architekt a dodává, že jeho dům je tak pokusem navrhnout domov, jenž vychází vstříc potřebám nejenom lidí, ale i koček, které tu s nimi společně žijí.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Architekti