Článek
Čtyřpatrový objekt se nachází ve venkovském prostředí, v příkrém svahu nad pobřežím moře. Proto jsou jeho hlavními znaky četné verandy, jejichž střechy slouží zároveň jako terasy pro hořejší patra. Ze všech těchto prostor je nádherný výhled na modré nebe, slunce a moře.
„Projekt vyrostl na velmi jednoduché premise. Stavělo se na velmi strmém svahu, místy téměř se stoupáním 100 %, s možností nádherných vyhlídek a s dost napjatým rozpočtem,“ poznamenává k projektu Daniel Isern.
Jak to tak bývá, právě velmi komplikovaný terén společně s místními borovicemi se nakonec projevily jako největší inspirace pro realizovaný návrh. Architekt se musel vyrovnat nejen se značně stísněnými podmínkami a svahem, ale zároveň se snažil, aby jeho stavba co nejlépe zapadla do daného prostředí. Tak vznikl dům, který jako by kopíroval okolní stromy: do země je pevně zasazen „kmenem“, přičemž tak, jak vyrůstá do výšky, rozvírají se do stran větve v podobě verand.
Vstup do domu je v nejvrchnější části, odkud návštěvník sestupuje dolů po schodišti, kde nejprve narazí na obývací pokoj a ložnici pod ním, ještě níže je jídelna a v nejspodnějším patře je hlavní ložnice.
Díky verandám a terasám jako by se interiér domu prolínal s exteriérem plným stromů. Je až s podivem, jak tato velmi hranatá konstrukce z betonu, železa, kamene a dřeva hladce zapadá do okolního prostředí.
Dům má velmi formální tvar, reprezentující dialog mezi plností a prázdnotou (masivní betonové pasáže střídající se s volným prostorem), mezi použitými materiály i mezi interiérem a exteriérem. Jinými slovy, stavba je vyjádřením snahy nalézt rovnováhu mezi těmito všemi kontrastními aspekty jediného domu.