Sto let starou chalupu majitel oblékl do nového hávu

Hlavní budovou na parcele je právě chalupa s půdorysem podlouhlého obdélníka o stranách 35 x 7 metrů. Je rozdělena na tři části, z nichž pouze první je obytná.

„Za ní byly maštale, tam mělo dříve družstvo dobytek, a té třetí říkám řezárna. Tam se řeže dříví,” popisuje Zdeněk. K ní ovšem patří ještě stodola a podlouhlé chlívky.

Veškeré budovy někdejší řemeslníci postavili z kamene a na některých místech, pravděpodobně při pozdějších úpravách, použili cihly.

Zdi domu jsou proto silné, nezřídka dosahují tloušťky jednoho metru. Jakákoli úprava dispozice, byť jen částečná, tak znamenala velkou spoustu práce.

S prvními opravami chalupy začal Zdeněk ve skutečnosti ještě za strýcova života, zhruba před 20 lety. Tehdy rekonstruovali obytnou část. Upravili a modernizovali velkou místnost, pokoj, chodbu a koupelnu s toaletou.

Součástí prací byly i drobné změny dispozice. Důkladné rekonstrukce se dočkaly hlavně vnitřní strany kamenných zdí. Bylo je třeba všechny osekat na kámen, znovu vyštukovat a vymalovat.

Muži vyměnili podlahy a na strýcovu radu Zdeněk také prosekal průchod v metr silné zdi do maštale. Díky tomu nemusí kvůli obsluze kotle v zimě vycházet ven z domu. Část maštale se změnila v garáž.

V chalupě je rozvedeno ústřední topení připojené ke kotli na dřevo, jehož majitel za zimu spotřebuje přibližně 10 kubických metrů. „Dřeva mám naštěstí víc než dostatek, k chalupě patří dva lesy,” říká Zdeněk.

Po smrti strýce se Zdeněk pustil do dalších oprav, na něž byl nyní už sám. Nastal čas věnovat se exteriéru chalupy, a hlavně opravit stodolu i chlívky. Zdi chalupy otloukl a nahodil štukem.

Tam, kde to bylo potřeba, smíšené zdivo vyspravil. Starému stavení ale nedopřál celistvý bílý kabát. Záměrně ponechal na některých místech plošky přiznaného zdiva, aby vzhled fasád trochu osvěžil.

„V obzvláště špatném stavu byla stodola. Lidé mi radili, abych ji raději celou strhl, že nemá smysl ji zachraňovat. Ale já jsem řekl ne. A navíc, já bych spíš potřeboval ještě jednu! Z minulosti mi tu zůstala spousta starých strojů – pluhy, sečka, mlátička, starý žebřiňák... Je mi to líto všechno vyhazovat,” vypočítává Zdeněk.

Střechu stodoly ovšem musel skutečně strhnout a zrovna tak strhl střechu chlívků, protože ani jednu z nich už nebylo možné zachránit. Jejich krovy (a pergola za chalupou) jsou jediným dílem, které si Zdeněk nechal udělat od místního řemeslníka, tesaře. Veškeré zednické a kamenické práce si ale provedl sám.

„Úplně původní střecha stodoly byla ze slámy. Strýc mi říkal, že jako mladý kluk si pamatuje, že když střechu dělali, nahoru jako hřebenáče dávali drny trávy. Tu nesl, když lezl nahoru, na ramenou, a když pršelo, tak bylo vidět, jak je ta tráva zelená. Když jsme se bavili o opravě stodoly, ptal jsem se ho, jestli by uměl udělat střechu jako byla ta stará a jak by asi vydržela dlouho. Řekl mi, že ano, že by vydržela klidně 50 let, ale dneska se nesežene dlouhá sláma,” vzpomíná Zdeněk.

Ve stodole je nyní rovněž klenutý sklep, kde majitel skladuje brambory a ovoce a v létě slouží k témuž účelu jako ve známém filmu: chladí se zde pití, které má pak přesně tu správnou teplotu.

„Během prací na chlívcích jsem zažil malé překvapení. Když jsem je vyklízel, objevil jsem tam v zemi studnu. Byla překrytá kamennými kvádry. O ní jsem do té doby nevěděl. Přišlo mi škoda, aby zůstala takhle schovaná, a tak jsem její okraje zvýšil a upravil její okolí. Vodu z ní ale nepoužívám. Vystačím si s vodou z řadu.

Kdybych chtěl začít používat studnu, musel bych odtud natáhnout nové rozvody, a do toho se už opravdu pouštět nechci. Zrovna tak v podkroví nad obytnou částí chalupy by bylo možné udělat ještě jednu velikou místnost. To ale ať si třeba jednou, v budoucnosti, udělají děti,” přemýšlí Zdeněk.

Může se vám hodit na Seznamu: