Stavitel lodí si vybudoval dům, připomíná lunární modul

„V rámci své profese navrhuji cosi, co jsou v zásadě domy schopné vyšplhat se na vršek 8 metrů vysoké vlny a zase se spustit dolů, to vše v rychlosti 30 mil za hodinu (cca 48 km/h). Umíte si představit nějaký standardní dům, který by dokázal seskakovat ne jednou, ale třeba celý den z osmimetrového útesu v rychlosti 30 mil za hodinu?” zamýšlí se Kurt nad prvními rozdíly mezi tradiční architekturou a stavitelstvím lodí.

Ve své praxi je zvyklý pracovat s kompozitními materiály na bázi epoxidu, schopnými díky své pevnosti a zároveň pružnosti odolat obrovské mechanické zátěži. Tyto materiály jsou navíc samozhášivé, což považuje při použití na stavbu domu za vysoce praktické.

Za cíl si proto vzal postavit obytný dům právě s využitím nejnovějších technologií používaných při konstrukci kompozitních lodí. Obydlí mělo být pohodlné a zároveň jako objekt mělo mít minimální dopad na okolní prostředí. Jako bonus si Kurt stanovil, že jeho dům má na první pohled diváka ohromit.

Výsledkem je příbytek, který má vodotěsný i vzduchotěsný obal, ovšem s rekuperací, který odolá atakům veškerého hmyzu, plísni, nepotřebuje žádné další zastřešení ani obklady stěn.

Při pohledu na Kurtův domek se lze ptát, proč nevytvořil prostou kompozitní krychli. Bylo by to přece po všech stránkách snazší.

Ovšem Kurt má v tomto ohledu jasno: „Krychle není zajímavá. Krychli už všichni dělali. Zkusme vytvořit něco nového. Lunar Lander není jen zajímavým tvarem, je ztělesněním času, kdy se člověk snažil vytvořit něco nového.”

Interiér domku je pojat jako dvoupodlažní, ačkoli to není úplně přesný popis. Po kovovém schodišti se vystupuje na horní úroveň, která je spíš ale ochozem či galerií. Ta slouží v jistém smyslu jako servisní zóna. Je zde výklenek s kuchyní, jídelní koutek, toaleta a také úložný prostor.

Střed podlaží tvoří kruhový otvor, jímž se po schůdcích sestupuje do spodního podlaží. To je pojato jako jedna velká relaxační zóna. Lze zde posedět, především se tu ale nocuje. Bez nejmenších problémů se zde pohodlně vyspí minimálně dva lidé.

Interiér domku je zaléván světlem dopadajícím skrz velký světlík ve střeše. Má podobu krystalu.

Předností domku je možnost umístit jej prakticky na jakýkoli povrch, aniž by na něm zanechal prakticky jakoukoli stopu. Domek je navržen jako off grid, obejde se bez připojení k veřejným sítím.

Základní stavební materiál je stejný, jaký se používá na moderní plavidla, tedy kombinace překližky, epoxidů, laminátu atd. Stavba je samonosná, tvoři ji pouze skořepina.

Jak říká Kurt Hughes, Lunar Lander vznikl především jako zkouška a zároveň důkaz, že i takto lze budovat funkční příbytky. Pokud si najde své příznivce, je možné, že se dočká dalších sourozenců. Nepochybně i větších.