Článek
Před tím, než manželé Willsovi oslovili studio Snookarchitects, si nechali připravit studii o možných úpravách své stodoly od místního architekta. Výsledek se jim však ani trochu nezamlouval. Podstatou návrhu bylo vložení patra a následné rozdělení obou nově vzniklých podlaží do jakýchsi boxů. Tím by se však absolutně zničila původní atmosféra stavby. Interiér by byl zcela odosobněn od původní stodoly.

Díky rekonstrukci získala po desetiletí zanedbávaná stodola nový účel a život.

Hlavní společenský prostor představuje kuchyně spojená s jídelnou.
Díky společnému známému padli Willsovi na „Snooky“. Ti jim připravili nový návrh studie, který založil na vzájemnou důvěru. Po dalších rozhovorech bylo jasné, že pohled klientů i architektů na to, jak by měla stodola do budoucna vypadat, je velice podobný. Tedy, že je třeba zachovat ducha stavby, a to jak v objemovém smyslu, tak v užitkovém.

Hlavní středová společenská část má původní výšku stropu, jt. až pod střechu.

Střešní konstrukce je celá nová.
Bohužel, tak jak si architekti padli okamžitě do oka s klienty, spolupráce s místním stavebním úřadem nebyla ani zdaleka tak hladká. Po mnohém odmítnutí se dozvěděli, že kromě mnoha jiných důvodů je překážkou pro schválení jejich projektu argument, že nová podoba stodoly působí příliš „domácky“. „A to navzdory tomu, že návrh vnitřních prostorů i povrchů byl všechno, jen ne domáckého charakteru,“ podotýkají stále s jistou hořkostí architekti.

Televizi v obýváku nahradil krb. Kdo se chce na ni dívat, musí do jídelny.

Zásoby dřeva pro krb jsou uskladněny v předělové zdi.
Autoři projektu se ovšem nevzdali, ustoupili tím, že z návrhu odstranili malý balkón nakreslený ve štítu stodoly a po 16 měsících dohadů se jim konečně podařilo získat povolení k rekonstrukci.

Červené plátno kulečníkového stolu jemně odkazuje na dvě červené barové stoličky v kuchyni.
Stav stodoly byl velmi špatný. Střecha doslova hrozila, že se každým okamžikem zbortí. Předchozí majitelé totiž při přestavbě použili vazníky, které byly nejen příliš krátké, ale také příliš slabé. Nemluvě o tom, že byly uloženy na tvárnicích, které už praskaly. To vše způsobilo, že celá kostra střechy tlačila na obvodové zdivo stodoly a roztahovala je od sebe. Jednotlivé zdi se začaly tím pádem deformovat a na vrchu ohýbat směrem ven.

Ač může stodola z venčí působit poněkud spartánským dojmem, v jejích útrobách se nalézají i vyloženě útulná zákoutí.

Dvě hprní části jsou propojené ochozem.
Architekti proto museli nechat opatrně sundat celou střechu a jednu z obvodových zdí. Dovnitř stavby vsadili pevný opěrný rám z oceli. Poté nechali znovu postavit chybějící zeď a novou střechu. V maximální míře se snažili využít původní materiál. Samozřejmě až na nevyhovující vazníky, tvárnice a další části.

Schody vedoucí na ochoz.
Finanční rozpočet na celý projekt byl napjatý, v přepočtu 23 243 korun na metr čtvereční. Veškeré stavební práce byly naplánovány na devět měsíců a po necelých deseti měsících bylo také hotovo.

