Srub v kanadském stylu nedaleko Prahy v sobě spojuje romantiku a modernost

„Letos by to bylo dvacet jedna let, co jsme bydleli v paneláku, v Praze na Černém Mostě. V roce 2015 jsme se ale rozhodli postavit si dům. Hledali jsme vhodný pozemek v blízkosti Prahy. Možnost postavit na něm srub byla jedním z aspektů, které jsem si při výběru hned od začátku ověřoval,” vypráví Daniel, jehož žena doplňuje: „Manžel miluje dřevo, a tak toužil po srubu. Já jsem se nakonec nechala přesvědčit. Řekla jsem ale, že uvnitř už nic dalšího rustikálního nechci. Že interiér bude zařízený moderně.”

Majčino přání vzbuzovalo u dodavatelských firem překvapení a pochybnosti, výsledek ovšem dopadl skvěle. Společně s bytovou architektkou Sylvií Pacákovou se Majka shodla například na tom, že dřevěné rámy oken by byly už příliš a že bude mnohem zajímavější sladit je s barvou střechy.

Ostatně, právě do antracitové barvy pak obě ladily i další důležité prvky v interiéru, jako například krb, který si Daniel přál mít uprostřed hlavní místnosti a nikoli u stěny, a také například pracovní plochu v kuchyni či kovové části schodiště se zábradlím.

Podoba schodiště byla dalším bodem, nad nímž kroutili výrobci nejprve hlavou. Každý očekával, že Majka s Danielem budou chtít klasické masivní, nejlépe z kulatiny. Majka si ale představovala velmi odlehčenou variantu.

„Neměl to být beton, chtěla jsem volný prostor mezi stupni a nenápadné zábradlí,” říká. Schodiště má tedy kovovou páteř, na níž spočívají stupně z lakovaného masivního dřeva, bezpečnost zajišťuje subtilní kovové zábradlí.

Život v čerstvě postaveném srubu má své výrazné specifikum a tím je jeho postupné sesedání. Tím, jak kulatina pomalu vysychá, si celá stavba první rok až dva pomalu „sedá”, což představuje snížení stropu a všech stěn o 12 až 15 cm.

Dodavatel srubu, česká pobočka slovenské firmy Sruby Rajec, s tímto faktem plně počítá, a tak Daniel s Majkou mohou sledovat, jak přírodní materiál pracuje.

Veškeré prostory nad okny a nade dveřmi, ale také všechny prostory nad sádrokartonovými příčkami, které určují dispozici domu, jsou nyní z estetických důvodů zakryty manžetami. Až si dům definitivně sedne, nebude po volných prostorech ani památka a manžety už nebudou potřeba. Všechno bude pěkně lícovat.

Ze stejného důvodu musí Daniel také u centrálního sloupu srubu a dalších čtyř venkovních sloupů, které jsou v současnosti ještě nad zemí, zhruba každé dva měsíce povolit matku, aby snížil jejich výšku a ony klesaly společně se stavbou.

To, že v malém městečku nedaleko Prahy vyroste srub v kanadském stylu, místnímu stavebnímu úřadu nijak nevadilo. Daniel musel ovšem zajistit potvrzení od České energetické inspekce, že izolační vlastnosti stěn plánované stavby odpovídají platné normě.

„Všude máme podlahové topení, což je příjemné a nemusíme díky tomu mít nikde žádné radiátory,” pochvaluje si Majka. „Někdo by mohl mít kvůli izolačním vlastnostem srubu strach, ale ten není na místě. Srub má minimálně stejné izolační schopnosti jako klasická zděná stavba,” doplňuje Daniel.

Když majitelé navíc zatopí i v krbu, je nutné podlahové topení stáhnout, aby v domě nebylo příliš horko. Prosklení na jižní straně pak bylo třeba opatřit speciální fólií proti přehřívání interiéru v letních měsících.

Ačkoli manželé plánovali postavení vlastního domu už dlouho, před definitivním rozhodnutím postavit právě srub si bydlení v jednom takovém na vlastní kůži vyzkoušeli. Na týden si jej pronajali, aby získali představu, jaké to bude. A byli spokojeni. Spokojeni jsou nyní i v tom svém, společně s oběma už velkými dcerami.

„Úžasně se tu spí. Je tu neobyčejný klid, na který jsme si strašně rychle zvykli. I naše holky to vnímají,” pochvaluje si Majka.

Protože je dům postaven z kulatiny, bylo nutné, aby majitelé věnovali velikou pečlivost jeho projektu. Dopředu si museli určit, kde všude budou chtít v jednotlivých místnostech zásuvky a vypínače. Pro ně bylo třeba vytvořit v opracovaných kládách přípravu už ve výrobně na Slovensku.

Hezkým nápadem je vyvýšené pódium za krbem a pod schody. Je do něj rozvedena zvláštní smyčka podlahového topení, jeho vnitřek pak funguje jako nenápadný úložný prostor. Příjemně se na něm relaxuje.

Právě řešení úložných prostor je jedním z nápaditých rysů domu. Veškeré skříně jsou navrženy jako vestavné, mnohé poličky a skříňky přirozeně využívají výklenků, které konstrukce domu nabídla.

„Myslím, že stavět dům až po dvaceti letech života v bytě mělo svou výhodu. Člověk po té době už ví přesně, co by v domě chtěl a čeho se vyvarovat. Dnes například vím, že je praktické mít technickou místnost velkou. Aby se v ní člověk mohl snadno pohybovat a aby se mu do ní vešly všechny kufry a také spotřebiče. Zároveň jsem už věděla, že je nesmysl mít uskladněné boty na dvou místech. Aktuálně používané v předsíni a sezónní jinde. Ne. Nechtěla jsem je neustále přenášet. Proto jsem si řekla rovnou o velký botník do předsíně, v něm jsou prostě všechny boty,” radí Majka.

Stejně tak dospěla k přesvědčení, že není potřeba žádný úložný nábytek v obýváku. Skříňky na rodinnou administrativu a knihovnu jsou v jiných částech domu.

V obýváku je proto jenom rohová sedací souprava se stolkem, krb a televize, které rodina ale nakonec věnuje mnohem méně pozornosti, než se očekávalo. Nádherný výhled prosklenou stěnou ven a krb jsou jejími mocnými soupeři a obvykle i pokořiteli.