Článek
Jak jste objevili tuto prádelnu a sušárnu?
Pavel zde vlastnil byt s velkou terasou, který v nejvyšším patře domu sousedil s prádelnou a sušárnou. Tyto prostory se mu podařilo získat a spojit se stávajícím bytem. Zní to neuvěřitelně, ale tady, ve čtvrtém patře domu, byla prádelna, kde stály velké betonové vany. Osobně tíhnu k Praze 6, kde jsem vyrostla v zahradní čtvrti, a ráda bych se tam jednou vrátila, ale prozatím jsme vycházeli z daných možností.
Jste architektka, tento prostor pro vás musel být velkou výzvou.
Ano. Došlo k velkým změnám v dispozičním uspořádání. Aby bylo možné získat otevřený prostor, museli jsme odstranit nosnou zeď, kterou nahradil překlad. Ložnice s pracovnou a kuchyň jsou v místě původních sušáren. Spojením menšího bytu s prádelnou a sušárnami jsme získali příjemný prostor k životu, který i s terasou čítá 140 m2. Interiér těží maximum i z orientace ve vztahu ke světovým stranám.
Část bytu je na východní a část na západní straně. Díky propojení interiéru v místě společenské zóny se do středu bytu dostává dostatek přirozeného denního světla. Prosvětlení interiéru pomohlo i to, že jsem na terasu navrhla nová francouzská okna a směrem do kuchyně zrušila stávající příčku. Vznikl tak otevřený prostor spojující obě světové strany, bez bariér.
Shodli jste se s přítelem na tom, jak by měl interiér vypadat?
Musím říct, že ano. Původně byl sice architektem navržen plán, jak z tohoto místa vytvořit 7 + 1, tedy co okno, to místnost. Naše vize však byla velkorysejší. Často se stává, že se představa investora liší od záměrů architekta, ale my jsme se v základní koncepci absolutně shodli a do samotného zpracování interiéru mi nikdo nemluvil. A myslím, že to dopadlo dobře.
Jedinou věcí, se kterou jsem původně nesouhlasila, byl krb. Dnes musím uznat, že je báječný. Neznám lepší způsob relaxace než se posadit se sklenkou dobrého vína k plápolajícímu ohni krbu. Vřele doporučuji, tento atavizmus funguje! Mimo jiné jej velmi oceňujeme v chladných dnech mimo topnou sezónu.
Přála jste si něco konkrétního vy? Musela jste něco prosazovat?
Na nic si nevzpomínám – a musím říct, že se tu výborně bydlí. Především jsem chtěla, aby byl náš byt nadčasový, aby zde byly věci, které by se nám rychle neomrzely. Abychom je nemuseli měnit, nanejvýš pořídit nějaké doplňky.
Použila jsem zde hlavně přírodní materiály, jako je dřevo, kámen a sklo. Barvy vycházejí z materiálů, dominuje tedy béžová, hnědá, krémová. Barevnost interiéru je oblast, kterou se hodně zabývám v publikační činnosti i v praxi, tak doufám, že budeme trvale spokojeni.
Co vám tu chybí, pokud vůbec něco?
Rekonstrukce je pokaždé trochu kompromis. Vzhledem k tomu, že jsem chtěla dosáhnout velkých prostor, nebylo možné vytvořit druhé samostatné WC. Když se nás tu občas sejde víc, uvítali bychom ho. Já si ale přála velkou koupelnu i prostornou vstupní halu. Kdybych dala přednost, byť jen malé WC místnosti, musela bych zúžit předsíň, zmenšit koupelnu nebo jídelnu, a to jsem nechtěla.
Není zcela obvyklé obložit stěny travertinem, co vás k tomu přimělo?
Nabízela se zde dlouhá stěna s krbem a sloup uprostřed společenského prostoru, mezi obytnou a jídelní částí. Pomocí travertinu se mi podařilo oba prvky propojit. Velkou výhodou tohoto typu kamene je jeho rozmanitá kresba, nevznikají tak jednolité fádní plochy, každý kus obkladu je jiný, nikdy se neopakuje.
Všimla jsem si, že nemáte televizor, nechybí vám?
Nechybí, je to patrně neobvyklé, ale oba sdílíme názor, že je to „zloděj života“. Když se sejdeme doma, pouštíme si muziku, vaříme, jíme, povídáme si a sledujeme filmy, které si vybereme. Často zveme přátele na večeře.
Místo televize je u nás centrem bytu jídelní stůl a krb. Chtěla bych, aby měl Honza v souvislosti s domovem spojeno místo, kde je možné něco objevovat, kreslit, psát, kutit, a ne pasivně konzumovat. Jsme tady už šest let a nikdy nám televize nechyběla, snad jen, když byl nějaký opravdu mimořádný sportovní přenos, ale ten jsme sledovali jinde.