Hlavní obsah

Spojením dvou místností vznikl střídmě, ale útulně zařízený obývací pokoj

6. 5. 2016, 6:16

S rekonstrukcí části svého domu se nám rozhodla pochlubit naše čtenářka Veronika. Její mladá rodina se dvěma malými dětmi bydlí na okraji Prahy v rodinném domě, starém přibližně sto let. Na kompletní rekonstrukci nebylo dost peněz, a tak se opravovalo a obnovovalo po částech, podle toho, na co právě finance stačily. Jako poslední přišla na řadu dětská herna se šatnou, z nichž se po spojení stal nový obývací pokoj. Právě jeho snímky nám čtenářka poslala.

Spojením dvou místností vznikl nový obývací pokoj.

Článek

V šatně byla kromě jiného umístěna také sušička, skříně. Jinak řečeno, místnost sloužila jako příležitostné odkladiště. To se majitelům nelíbilo a i proto se rozhodli nepotřebnou hernu s šatnou propojit a daný prostor začít využívat účelněji.

„Naším snem bylo vytvořit nový obývací pokoj, kde bychom se mohli scházet celá rodina, s přáteli apod. Oslovili jsme designérku Lucii Volfovou (Volfová design), která nám po vstupní konzultaci a našich požadavcích vytvořila Mood board. Přáli jsme si jednoduchý, čistý design s prvky skandinávského stylu,” napsala nám Veronika.

První nápady, v jakém stylu by mohl být pokoj zařízen zachytila designérka klientům na tzv. mood boardu.

Víte, co je mood board?
Mood board (v doslovném překladu „Náladová deska”) je koláž obrázků, barev, materiálů a třeba i úryvků textů, sloužící k vytvoření základní představy o celkovém vyznění, náladě budoucího projektu. Interiéroví designéři ji využívají právě jako vstupní pomůcku pro komunikaci s klientem, aby se dohodli na základním ladění jejich domácnosti.

Designérka Veronice a její rodině po schválení mood boardu připravila rozpočet, do něj zanesla i přesné názvy výrobků a jejich cen. Následovala práce na vlastním návrhu vzhledu budoucího obývacího pokoje, který Veronika obdržela v podobě vizualizace.

„Z celkového dojmu návrhu jsme byli s manželem nadšeni. Konečně jsme se mohli pustit do rekonstrukce. Designérka nám zajistila osvětlení, koberec, podlahu a krb na biolíh," vypočítává Veronika.

Vlastní rekonstrukční práce si vzali pod patronát tatínkové obou mladých manželů. Zatímco jeden z nich si umí dobře poradit se zedničinou a sádrokartonem, druhý je elektrikářem.

Majitelé domu nejprve vybourali příčku mezi oběma místnostmi. Po jejich propojení vznikl pokoj s přibližnou plochou 26 m2. K likvidaci byly rovněž určeny podlahy, dveře a další prvky.

„Následovaly sádrokartonářské práce, bylo třeba snížit strop, zavést kabely ke svítidlům a zásuvkám, stěny jsme zateplovali vatou a celou místnost jsme obložili sádrokartonem. Také bylo potřeba instalovat rozvody pro nové radiátory. Podlahu bylo třeba vyrovnat a zabetonovat trubky k topení," popisuje čtenářka.

Finální tečkou pro nově zařízený obývací pokoj byly velké kovové nástěnné hodiny.

Jakmile měli majitelé domu všechny uvedené práce hotové, mohli přikročit k další fázi. Nový pokoj vymalovali, položili v něm plovoucí podlahu, rozmístili svítidla, instalovali zásuvky a vypínače, rozvěsili poličky a nastěhovali nábytek.

V pokoji není jednobarevná výmalba, na stěnách, stejně jako v dalších částech pokoje se doplňuje bílá se šedou.

Na závěr do pokoje nastěhovali sedačku, která již dříve stála v jiné místnosti, a oživili ji polštáři. Dokoupili skříňky, stolky a křeslo „ušák” s taburetem a PC stolek se židlemi. Vše doplnili kovovými nástěnnými hodinami.

„Celá rekonstrukce nám zabrala zhruba tři týdny. Vše jsme si zvládli udělat svépomocí,” uzavřela svůj dopis Veronika.