Speciální prvky usnadní pohyb v koupelně a nenaruší přitom celkový vzhled

Pro starší lidi je speciálně upravená koupelna nutností. Problémy s pohyblivostí ale pochopíme třeba v zimě, kdy si stačí vymknout kotník při pádu na náledí nebo si zlomíme nohu při lyžování. Podobné problémy zažívají i těhotné ženy. Při plánování nové koupelny či rekonstrukce jednejme prozřetelně.

Koupelna by měla být pohodlná. Je-li to jen trochu možné, raději i o něco větší. Jestliže totiž člen rodiny bude potřebovat při mytí pomoc druhého, mělo by být v koupelně více volného místa.

Velké úskalí mohou představovat dveře. Standardně se totiž dělají široké jen 60 cm. S berlemi se jimi dá ovšem projít jen obtížně, s invalidním vozíkem jimi neprojedete vůbec. Architekti proto doporučují šířku dveří alespoň 80 cm.

Bezpečnost při chůzi zajistí protiskluzová dlažba. Předložky raději na zem nedáváme, na těch se dá snadno uklouznout - pakliže je nezajistíme lepivými podložkami.

Dalšími pomocníky jsou madla. Měla by být všude tam, kde je třeba se při pohybu opřít nebo se přidržet - třeba při sedání. Nábytek a umyvadlo pevná madla určitě nenahradí.

Nábytku by v koupelně mělo být co nejméně, aby zůstalo co nejvíce volného místa. Skříňky je lepší zavěsit na stěnu. Usnadňuje to vytírání podlahy.

Umyvadlo by mělo být snadno přístupné. Volíme raději hlubší modely a s většími odkládacími plochami. Ideální variantou je vykrojené umyvadlo, ke kterému se dá pohodlně i posadit nebo zajet s invalidním vozíkem.

Baterie je vhodnější páková - ovládá se snadněji než klasické kohoutky.

Na mytí je pro starší lidi ideální sprchový kout, pokud možno s co nejnižší vaničkou. Nejlepší variantou je vanička zcela zapuštěná do země.

Dostatečná by měla být také šířka sprchového koutu. Ideální je alespoň 120 cm. Výrobci obvykle tyto modely označují jako XXL. Jestliže senior nebo nemocí oslabený člen domácnosti nevydrží stát a sprchový kout bude dostatečně velký, lze při sprchování využít sprchová sedátka, která jsou připevněná na stěnu a jsou sklápěcí. Dalšími možnostmi jsou sprchové křeslo nebo vozík.

Menší kout bude lepší bez skleněné zástěny, třeba jen se závěsem, aby zůstalo co nejvíce volného prostoru.

Vaničku sprchového koutu vybíráme s protiskluzovou úpravou. U smaltovaných vaniček obvykle bývá označována jako Antislip. Tento speciální protiskluzový smaltovaný povrch (Antislip) je pevně spojen se smaltovanou ocelí. Je to vlastně strukturovaný povrch z natrvalo vpálené křemenopísčité směsi pro větší bezpečnost v koupelně obecně.

Když nechceme pořizovat nový kout, je dobré do něj alespoň umístit protiskluzovou podložku. Tu je ale nutné jednou za čas vyměnit. Obvykle totiž nemá šanci vyschnout, a tak se na ní po čase zákonitě objevují plísně.

Nezbytnou výbavou sprchového koutu jsou také madla.

Do sprchového koutu i do vany je nejvhodnější termostatická baterie. Na té se dá přesně navolit teplota vody, takže se člověk nemůže opařit. Naprostá většina modelů je ještě vybavena i bezpečnostní pojistkou. Aby tekla opravdu horká voda, musí se nejdříve pojistka přepnout.

Do sprchového koutu i do vany je nejvhodnější termostatická baterie. Na té se dá přesně navolit teplota vody, takže se člověk nemůže opařit. Naprostá většina modelů je ještě vybavena i bezpečnostní pojistkou. Aby tekla opravdu horká voda, musí se nejdříve pojistka přepnout. Nejen starší lidé pak ocení sprchu s koncovkou, která umožňuje nastavení různých typů proudů.

Ještě komfortnější variantou jsou multifunkční hydromasážní panely. Takové sprchování pak zároveň poskytuje příjemnou masáž.

Jestliže někdo trvá na vaně nebo prostě nemá jinou možnost, nabízí se hned několik řešení:

Ke stávající vaně můžeme přistavit schůdek pro snadnější vstup. Důležitá je i protiskluzová podložka na dno.

Řešením jak usnadnit přístup do klasické vany je také její částečné či úplné zapuštění. To je ale možné jen v přízemích bytových domů nebo v rodinných domech.

Pokud nezbývá než volit úplnou klasiku, raději vybíráme co nejnižší vanu, ideálně s okraji vybavenými sedacími plochami a opěrkami. Vhodná jsou i speciální sedátka, která se zavěšují na okraje vany. Pak nemusíme sedět až na dně, takže se nám bude lépe vstávat.

Existují i zvedáky, pomocí nichž se do vany dostane i zcela nepohyblivý člověk. Je to v podstatě stolička se vzduchovým vakem, která díky kompresoru napouští či vypouští vzduch, a tím člověk klesá do vany, nebo se z ní vyzvedne.

Také k vaně patří madla, která usnadní sedání do vany či vstávání a vylézání z ní.

Elegantní, ale bohužel zatím poměrně drahé řešení jsou vany s dvířky. Jejich ceny začínají zhruba na 50 000 Kč. Stačí jen překročit nízký práh, pohodlně si sednout na sedátko a zavřít za sebou vodotěsné dveře. Dvířka mohou být pravá i levá, podle potřeby.

Vyrábějí se v různých délkách a výškách. Rozhodovat se můžeme mezi klasickou vanou (tedy např. délkou 170 a výškou 65 cm), do menších koupelen nebo pro ty, kteří chtějí ve vaně víc sedět než ležet, se bude hodit model dlouhý jen 130 cm, ale vysoký 90 cm. Tento model nám umožní ponořit celé tělo do vody i v malé vaně.

Může být navíc vybavena hydromasážním systémem.

Stejně jako do koupelny, i na WC patří madla, aby se člověk mohl při sedání a vstávání přidržet.

Vhodnější je také zvýšená toaleta. Lépe se z ní vstává. Řešením jsou i nástavce na stávající záchod.

Vysoký komfort zajistí záchod spojený s bidetem nebo bidetové prkénko, které se namontuje na stávající toaletu. Takové prkénko je vyhřívané, člověka umyje i osuší. A je na dálkové ovládání. Jedinou nepříjemností je vysoká cena.