Špatně vybraná klimatizace se může změnit ve žrouta peněz

Nejčastěji lidé kupují klimatizace do rodinných domů, přičemž obvyklé rozmístění jednotek má dvě varianty. Zejména u bungalovů je jasným místem pro instalaci klimatizace srdce domu, tedy obývací pokoj propojený s jídelnou a kuchyní.

U domů s obytným podkrovím a obecně všude tam, kde jsou ložnice přímo pod střechou, bývá žádoucí umístit klimatizační jednotky právě do těchto místností.

Zatímco v prvém případě si majitelé obvykle vystačí s klimatizací tvořenou jednou vnější a jednou vnitřní jednotkou, která má vyšší výkon, protože chladí vzduch pro většinu domácnosti.

Ve druhém případě je zajímavé uvažovat o tzv. multisplitu, tedy variantě, kdy jedna venkovní jednotka obsluhuje několik vnitřních, které ochlazují samostatně každá jednu místnost. Ty pak mohou mít výkony nižší.

Ve druhém případě je ovšem třeba zvážit, zda se taková varianta opravdu vyplatí a zároveň je třeba zvážit riziko, že v případě poruchy venkovní jednotky nebude fungovat žádná z vnitřních.

Při výběru klimatizace je obecně třeba dobře počítat, a to kvůli jejímu požadovanému výkonu.

„Ten se odvíjí především od velikosti prostoru, který bude ochlazovat. Nesprávně zvolená i používaná klimatizace může být doslova žroutem elektřiny a peněz. Při koupi je nejprve nutné zvážit chladicí výkon, průtok vzduchu, spotřebu elektrické energie, náklady na provoz a složení klimatizační jednotky,” doporučuje Pavel Lux ze společnosti PRE.

„Je třeba přihlédnout nejen k podlahové ploše dané místnosti, ale i k tepelným ztrátám budovy a k tomu, kam chceme klimatizaci umístit. Také doporučuji věnovat pozornost hlučnosti vybraného zařízení, která by měla být samozřejmě co nejnižší. Pokud chceme mít klimatizaci umístěnou v ložnici, měla by mít nějaký tišší noční režim, aby nerušila,“ radí Jakub Tykal ze společnosti Acond.

Každým rokem se lze setkat s prodejci, kteří se snaží nalákat na co nejnižší ceny za klimatizace. Těm ale není dobré sednout na lep.

Nízká cena takřka vždy znamená nějaký nedostatek. Buď v podobě příliš nízkého výkonu, který se pak prodraží nadměrnou spotřebou energie při provozu, případně je klimatizace či její příslušenství vyrobeno z nekvalitního či přímo neodpovídajícího materiálu.

Anebo prodejce prostě hodlá rozprodat zboží, které někde nakoupil, ale v žádném případě nemá nejmenší zájem o poskytování servisních služeb.

Nejbezpečnější je proto nakupovat klimatizaci u specializovaného prodejce s dlouholetou tradicí, jehož technici budou umět nejenom vybrat nejvhodnější typ klimatizace, ale zároveň bude do budoucna klientovi partnerem, ať již pro eventuální záruční servis, případně i pozáruční.

Někteří prodejci tyto služby poskytují sami, jiní na to mají specializovanou firmu.

V rámci nejrůznějších akcí se lze dostat s cenou i pod hranici 14 tisíc korun, rozumnější je ale volit modely s cenou začínající minimálně na 18 tisících.

Roční spotřebu klimatizace lze ve skutečnosti jen velice obtížně odhadovat. To proto, že velice úzce závisí na zvyklostech rodiny a její potřebě chladu, ale i na průběhu konkrétního léta atd. Přesto jakýsi odhad lze - ovšem pouze ilustrativně - zkusit:

„Příkon se obvykle pohybuje mezi 1–2 kW. Vzhledem k tomu, že se jedná o tepelné čerpadlo, které z jedné dodané kW el. energie může vyrobit např. 4 kW chladu, nejsou provozní náklady nijak vysoké. Opravdu orientačně můžeme říci třeba 2000–2500 Kč ročně. Ale vážně je to velmi individuální,” zdůrazňuje Lux.

Určitý odhad si lze dovolit i v případě nákladů na vytápění.

„Klimatizace jsou zároveň tepelná čerpadla odborně nazývaná 'vzduch – vzduch'. Účinnost takovýchto tepelných čerpadel je poměrně vysoká, oproti přímotopu topíme přibližně 3 až 5krát levněji. Samozřejmě záleží na intenzitě zimy, ale obecně vzato platí, že pokud byste za vytápění elektřinou utratili ročně například 30 000 korun, stálo by vás vytápění klimatizací na principu tepelného čerpadla ročně 7500 korun,” vypočítává Radek Vanduch ze společnosti Panasonic H.

V dobře izolovaných domech lze používat multisplitové klimatizace i jako jediný zdroj vytápění, není-li v nich jiná topný systém.

Na rozdíl od tepelných čerpadel, jejichž hlavní sezona se poněkud míjí s hlavní sezonou fotovoltaických elektráren (FVE), u klimatizací lze už s úspěchem využít energii z panelů právě na jejich provoz.

„Klimatizační jednotky však není možné (na rozdíl třeba od tepelných čerpadel) ovládat na základě informace o přebytcích elektrické energie z FV elektrárny. To proto, že klimatizační jednotka musí velmi rychle reagovat na případné změny teploty v klimatizovaném prostoru, pokud má zajistit požadovaný komfort (nastavenou teplotu). Není proto vhodné omezovat její příkon, nebo zakazovat/povolovat provoz na základě dostupné elektrické energie z FV,“ upozorňuje Vladimír Havlíček ze společnosti Daikin.