Soukromí i výhledy, dvoudílný dům nabízí obojí

Přáním architektova klienta bylo mít rekreační dům, v jehož teple a pohodlí se bude moci kdykoli pokochat pohledem do okolní krajiny. A že ta není ledajaká!

Směrem na západ se táhnou vody fjordu, směrem na jih je možné spatřit dva vrcholy, které norští horolezci považují za největší výzvy ve své zemi. Z východu je pak dům chráněn přirozeným hřebenem, který se zvedá na východní straně ostrova.

Druhým přáním klienta bylo, aby dům podporoval svým charakterem pocit odloučenosti a poskytoval dostatečné soukromí svým majitelům ve chvílích odpočinku po hektických dnech trávených ve městě.

Aby Snorre splnil oba poněkud protichůdné body zadání, rozdělil stavbu do dvou částí. Každá z nich má šikmou rovnou střechu a přirozeně tak hledí jiným směrem.

Nižší strana východní poloviny domu je pak zcela uzavřená a je místem, které nabízí úkryt. Zároveň zaručuje i soukromí před eventuálními zvídavými pohledy z několika sousedních budov na této straně ostrova. Jemnou finesou je pak posunutí obou částí domu vůči sobě tak, aby i ze zadní poloviny domu bylo možné zahlédnout fjord.

Dům je postaven na vyvýšeném místě, aby jeho obyvatelům nic nebránilo ve výhledu. Jeho orientace přirozeně vychází z terénu zastavené části pozemku. Ukázalo se totiž, že přesně takovéto natočení umožní stavbě získat maximum ze slunečního světla během dne.

Architekt na exteriér stavby použil dva materiály - sklo a borové dřevo. Dřevo bylo ošetřeno síranem železnatým, aby získalo patinu. Interiéry jsou obloženy březovou překližkou, na podlahách je položena žulová dlažba, což je materiál použitý i v exteriéru.

Volba dřeva nebyla náhodná. Architekt záměrně zvolil druh stromů, které jsou v daném regionu nejběžněji zastoupeny. Výjimkou jsou samozřejmě interiér a strop sauny a koupelen, kde jsou všude obklady osikové. To kvůli jejich hygroskopickým vlastnostem. Tedy schopnosti pohlcovat a udržovat vzdušnou vlhkost.