Článek
Záliba Australanů ve zbytečně velkých domech je jedním z rysů, jichž by se podle názoru architektů měli obyvatelé jižního světadílu co nejdříve zbavit. Nadměrné domy jsou energeticky nákladné a jejich budováním se navíc městské aglomerace rozšiřují mnohem více, než by musely.
Výsledkem je, že se jejich obyvatelé prakticky nikam nedostanou bez auta. Lidé bez možnosti řídit pak zůstávají izolovaní od světa, varují architekti.
Výrazné dřevěné obklady jsou sjednocujícím prvkem domu, který se objevuje ve všech jeho částech.
I to je důvodem, proč si pochvalují své klienty, kteří toužili po pravém opaku. Chtěli chytře navržený dům, jenž by byl otevřený vůči svému okolí a v každé roční i denní době splňoval jejich požadavky.
Centrální chodba je páteří domu.
Australští architekti nepatří k vyznavačům bydlení v tzv. otevřeném plánu. Tj. v bytech, kde jsou všechny místnosti spojené do jednoho velkého celku. Na druhé straně si ovšem nelibují ani ve striktním uzavírání každé místnosti s jednoznačně danou a neměnnou funkcí.
Ve svých projektech se proto svým klientům snaží vždy nabídnout prostředí, které má sice na jedné straně jasně odlišené zóny pro určité účely, lze je ale vždy v případě potřeby různě proměnit. A lidé na sebe doma neustále vidí, či jinak vnímají svou blízkost.
Výrazným prvkem interiéru jsou dřevem obložené stěny ukrývající v sobě spoustu úložných prostorů lemující prakticky nepřetržitě obě dlouhé zdi domu po celé jejich délce.
Interiér domu je navržen tak, aby v něm obyvatelé měli pocit spousty volného prostoru.
„Pokud máme prostor, který dokážeme přizpůsobit své momentální náladě, počasí, denní době a aktuální potřebě, nemusíme mít dům se spoustou místností. Přizpůsobitelné, komplexně řešené zóny nám umožní využít na maximum prostor, který máme k dispozici i ve skromném domě. Zároveň si pak můžeme dovolit mít větší zahradu, jejíž prostředí musíme ale umět provázat s interiérem,“ tvrdí architekti.
V dřevem obložené stěně je ukryta i koupelna.
Přízemí je koncipováno jako společenská zóna. Tomu odpovídá i umístění dvou obývacích pokojů. V každé části je jeden.
V domě, o němž architekti sami říkají, že jej sice navrhli jako skromnou alternativu ke zbytečně nadměrným obydlím, ale rozhodně si jej neodvažují vydávat za prototyp rodinných domů, jež by se odteď měly začít v Austrálii stavět, je přízemí rozděleno do dvou celků tvořených dlouhými, vůči sobě posunutými kvádry.
Do středu nad ně položili horní patro, jež má podobu kvádru třetího. Středem přízemí vede zastřešená, z obou stran uzavřená chodba.
Kuchyň je navržena v bílé barvě, jíž ale doplňují prvky v černé.
Dřevem obkládané úložné prostory pokračují dále v exteriéru.
Jednomu ze spodních kvádrů dominuje prostorná kuchyň, na niž z jedné strany navazuje obývák, zatímco na druhé straně je jídelna. Zde interiér pokračuje v exteriéru volně terasou s bazénem.
S dřevěným obkladem stěny je sladěna podlaha centrální chodby.
Ve druhé polovině přízemí je umístěna studovna, druhý obývací pokoj, ale také koupelna a prádelna.
Ložnice jsou umístěny do horního patra, které má podobu úzkého dlouhého kvádru.
Horní podlaží funguje jako klidová zóna, jsou zde uloženy tři ložnice se dvěma koupelnami. Pokoje dětí se dělí o jednu společnou, rodiče mají svou vlastní.
Výhled z ložnice rodičů směřuje do zadní zahrady s úzkým dlouhým bazénem.
Dům stojí na pozemku o výměře 514 m2. Svým majitelům nabízí celkovou plochu podlah 255 m2.
Uspořádání přízemí
Uspořádání horního patra
