Článek
Architekti získali plochu 90 čtverečních metrů, ovšem jisté pochybnosti měli ohledně výšky stropů, která se pohybovala okolo dvou metrů. Tam, kde vedou trámy, je to ještě o 10 cm méně.
Také přístup měl svá ale. Z ulice se přicházelo malými dveřmi s okénkem, zadní dveře vedly na uzavřený dvorek.
Prvním krokem při úpravách bylo tudíž zvětšení vstupních dveří. Vzhledem k tomu, že to byl do budoucna jediný zdroj denního světla, nechali manželé vybourat velkou část čelní stěny a nahradili ji velkoformátovými posuvnými celoskleněnými dveřmi.
Existenci architektonické kanceláře prozrazuje a od původního domu také velmi výrazně odlišuje masivní betonová kostka.
Hned poté přišlo na řadu řešení problému nízkých stropů. Bylo zejména potřeba podpořit a umožnit přirozenou cirkulaci vzduchu ve všech částech podzemí. Toho dosáhli odstraněním zbytečných přepážek a maximálním otevřením všech zbylých místností.
Také svítidla bylo třeba pojednat jinak, než bývá zvykem. Architekti vsadili na nepřímé osvětlení využívající zdroje umístěné hlavně na stěnách a svícení spíše odrazem od stěn a stropů. Lustr je v celém prostoru pouze jeden a je umístěn tak, aby nepřekážel lidem v pohybu a aby nebrzdil proud vzduchu.
Do vlastních prostor kanceláře se přichází po betonové rampě. Malé vstupní dveře nahradily velké prosklené.
Ke vstupu do kanceláře se v exteriéru sklání nově vybudovaná rampa, vedle níž je volná plocha dlážděná režnými, na bok postavenými cihlami. V betonové nice před vchodem je pak nástěnná abstraktní malba, jejímž autorem je místní výtvarník Claudio Celestino Dimas.
Světlo je v podzemním prostoru vzácnou komoditou. Proto architekti zvolili tak velké a prosklené dveře.
Volnou stěnu společenské části sídla vyhradili architekti pro výstavu fotografií.
Vlastní zařízení podzemní kanceláře si architekti navrhli sami. Místo určené pro hovory s klienty, jež je v jistém smyslu srdcem celého prostoru, odlišili a vyzdvihli nad okolí betonovým soklem. Na něm je sedací souprava s konferenčním stolkem a dvojice čirých plastových židlí.
Vše doplňuje nenápadná dřevěná polička táhnoucí se přes celou šíři zóny. Naproti na stěně pokračuje umělecký „program” v podobě fotografií.
Architekti ve své nové kanceláři nechali záměrně potkávat se různé materiály.
Další prostory nejsou již tak otevřené, jedním z nich je větší konferenční místnost pro odbornější jednání, poslední je pak pracovna určená pro architekty a veškeré jejich spolupracovníky. Zde, rozesazeni kolem stolů sražených k sobě uprostřed místnosti, mohou všichni společně tvořit a zároveň pohodlně komunikovat.
Lustry zavěšené na stropu si architekti vzhledem k jejich výšce prakticky nemohli dopřát. Tento je umístěn tak, aby nepřekážel lidem v pohybu a zároveň nebrzdil přirozenou cirkulaci vzduchu v kancelářích.
Návštěvníka může na první pohled zaskočit jistá nesourodost vzhledu jednotlivých prostor sídla. To bylo ovšem záměrem a zároveň výsledkem jejich snažení. Svou novou provozovnu totiž manželé pojali jako architektonickou laboratoř nebo dílnu, v níž si mohli vyzkoušet postupy a fungování různých věcí pohromadě.
Proto je někde k vidění „pouze” beton a kovové regály, zatímco jinde je interiér obložen kamenem a dřevem. Každá z místností tak působí zajímavě a představuje určitý způsob možného zacházení s danými materiály.
Tam, kde budou pracovat pouze architekti se svými pomocníky, panuje ryze technický duch.
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.
