Článek
Rodinná vila přezdívaná Skleněný dům vznikla mezi lety 2000 a 2001. Je umístěna v zástavbě rodinných domů nedaleko městského centra. Stojí na menší, do zahrady se svažující parcele.
Do uzavřeného východního uličního průčelí jsou prolomeny jen dvě řady pásových oken, na severní fasádě jsou otvory minimalizovány, zatímco jižní a východní straně dominuje převážně skleněný obvodový plášť. Právě ten dává vile její tvář.
Před nežádocími paprchy majitele chrání venkovní žaluzie.
Vila má tři podlaží, která architekt navrhl jako zóny. Částečně zapuštěný suterén funguje jako relaxační zóna s poslechovou místností (s parametry nahrávacího studia), s bazénem a masážní vanou, fitness místností, saunou a technologiemi.
Pobytovou zónu v přízemí tvoří obytný prostor, jídelna s kuchyní a zimní zahrada, klidová zóna patra obsahuje ložnice, koupelny, hostinský pokoj a pracovnu.
Hlavním dekorativním prvkem této strany domu jsou pásová okna.
Interiér vily s náznakovým nebo částečným dělením jednotlivých částí vytváří kontinuální prostor s prolínáním vnitřku a vnějšku.
Z materiálů volil architekt ty, které podle něj „umějí stárnout“. Jde o přírodní probarvené omítky, nerez, hliník, pohledový beton, travertin, sklo a dřevo.
Interiér je zařízen v chladných tónech, přívětivost mu dodává dřevěná podlaha.
Jak sám autor přiznává, inspirací pro něj byl příklad vilové architektury šedesátých let od Newyorčana Richarda Meiera, vůdčího představitele tzv. nové moderny, který spolu s architekty Eisenmanem, Gravesem, Gwathmeyem a Hejdukem založil architektonickou Newyorskou pětku (New York Five) a nastoupil cestu tvořivého revivalu dvacátých let.
Jednotlivé nábytkové kusy mají velkorysý prostor. Interiér díky tomu působí vzdušně.
Skleněný dům je zařízen nadstandardně. Spolu s vlastním domem architekta jsou na Vysočině nejzdařilejšími individuálními stavbami.
