Článek
Ideální by bylo, kdyby v Česku vznikl zákon o vizuálním znečištění. Ten by se měl týkat i reklamy v historickém centru města, které díky všudypřítomným poutačům nepochybně ztrácí na atraktivitě.
O potřebě regulovat podobu soukromých staveb píše francouzský kulturní teoretik a urbanista Paul Virilio v knize Informatická bomba: "Ve Francii je z roku 1979 dokonce schválen pojem zrakové znečištění, které je mimo aglomerace způsobováno nejen umístěním, ale také osvětlením, hustotou a množstvím reklamního verbování."
Virilio dále kritizuje i fakt, že řada reklamy je vnucována pohledu a jejímu vnímání se nemůžeme dobrovolně vyhnout. A ohradit se proti sousedovi, který nám kazí výhled na krajinu neuvěřitelně nevkusně zvolenou podobou a barvou fasády, už vůbec nemůžeme.
Podobný problém jsou stavby větrníků na elektrickou energii, které mění typický krajinný ráz i v oblastech, kam zatím technika a průmysl nedosáhly. Britský publicista Bernard Ingham, který pracoval jako tiskový sekretář Margaret Thatcherové, proti nim vede silnou kampaň a nazývá je záchodovými štětkami nebe.
Výkladový slovník kognitivního serveru Univerzity Hradec Králové vizuální znečištění (angl. visual pollution) definuje jako „nežádoucí a necitlivou změnu vzhledu městské nebo kulturní krajiny umístěním reklam, poutačů, stojanů, vývěsních cedulí, neónových světel apod. Může výrazně negativně ovlivňovat vnímání návštěvníků destinace i rezidentů.“
Výrazně ovlivnit dojem z okolí může i taková nevkusně zvolená fasáda. Jde o tak výrazný vizuální jev, který nepochybně nežádoucí a necitlivou změnu okolní krajiny způsobuje. Nezbývá než se podobnými případy poučit a požádat o názor odborníky.
Dobré vodítko, jak se vyhnout kýči, naleznete v knize Tomáše Kulky Umění a kýč, kde se seznámíte se základními znaky kýče.