Článek
Ačkoli oba manželé vyrostli na venkově, většinu života jako dospělí strávili v bytovém domě ve městě. Po padesátce se rozhodli, že se přestěhují do rodinného domku a vrátí se k venkovskému stylu života.
Renatin manžel Petr je navíc vinař, ostatně jako mnoho mužů v okolí, a tak hledali nejenom venkovské stavení, ale i parcelu s vlastním sklepem, jenž by byl praktickým doplněním vinohradu, který mají v jiné části města. Vysněnou parcelu nakonec našli na okraji zmíněného městečka.
Do ulice hledí už zcela nový domek.
Parcela má okolo 900 čtverečních metrů. Starý domek stál tak, že hleděl přímo do ulice. Za ním pak stál starý selský dvůr a další hospodářská stavení.
Stav obytného domu byl ale tak špatný, že vyšlo levněji jej strhnout a začít znovu. Renata s Petrem tak na jeho půdorysu o rozměrech 10 x 12 metrů nechali postavit domek nový. Je malý, dispozici má 3+kk, a odpovídá potřebám dvou lidí.
Obývací pokoj je propojen s kuchyní, kromě ložnice je v domě ještě místnost sloužící jako pracovna. Nechybí koupelna s toaletou, ani samostatná technická místnost. Dům je navržen tak, aby byl téměř bezbariérový.
Zadní vyvýšená část pozemku slouží jako okrasná zahrada, dokonce je i zde zasazeno alespoň několik stromků révy.
Dvůr i zdi hospodářských budov zdobí spousty předmětů, které čtenářka vlastnoručně restaurovala. Nemají žádnou velkou historickou hodnotu. Je to jen taková srdeční záležitost, vysvětluje.
Přechod do domku si manželé pochvalují mj. i z ekonomického hlediska. Po více než třech letech života v něm mohou dobře srovnávat. Za energie platí mnohem méně, než platili v bytě. K vytápění používají plynový kotel a přitápět si mohou i krbem.
Materiály z původního domu přispívají k navození mírně rustikálního ducha v interiéru.
Jak v případě stavby nového domku, který je navržen tak, aby vizuálně splynul s okolní historickou zástavbou, tak v případě úprav a oprav selského dvora postupovali manželé podle stejného klíče - co bylo možné zachovat, to zachovali a případně restaurovali.
„Využili jsme staré cihly a trámy, po našich prarodičích jsme zrestaurovali starý nábytek a další doplňky,” popisuje Renata a pokračuje: „Starý selský dvůr jsme zcela zachovali a pouze opravili podle našich představ a možností. Například ze starých králíkáren vzniklo posezení u sklepa, všechny poklady z půdy získaly nový nátěr a slouží znovu jako okrasa.”
S jejich zásahy jsou velmi spokojeni i původní majitelé, kteří mají radost, že jejich práce a práce jejich předků nepřišla nazmar.
Při stavbě nového domku použili spoustu materiálu z původního obydlí. Hlavně cihly a trámy. ty pak na některých místech přiznali.
Pro výzdobu dvora zvolila majitelka tradiční barvy - bílou a modrou. Tuto kombinaci lze objevit na moravském venkově poměrně často a není to náhoda.
„Na Moravě se používala modrá šmolka odjakživa k bělení prádla. A zrovna tak ji používaly i místní malérečky,” vysvětluje Renata.
Jednou ze zajímavostí zařízení domku je ložnice. Její nábytek je po prarodičích manžela Petra a pochází z roku 1938 ze Žiliny. I ten se podařilo zachránit a hezky restaurovat.
Součástí parcely byl i vinný sklep. Ten má typické cihlové klenuté stropy a táhne se hluboko pod vinohrad, který zabírá zadní vyvýšenou část obdélníkového pozemku.
„Manžel je vinař, takže se tu může svému koníčku konečně věnovat naplno,” pochvaluje si závěrem čtenářka.
Vlastní vinný sklep je v sousedství téměř samozřejmostí.
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.
