Secesní vila získala po rekonstrukci prvky pasivního domu

Historicky cenný dům z roku 1907 v lázeňském městě Poděbrady zakoupili Tomáš s Danielou v zanedbaném stavu. Okouzlila je neobyčejná atmosféra města i krása zdejších historických budov.

Secesní vila ve Fügnerově ulici je dílem proslulého místního stavitele Josefa Fialy, jehož firma se podílela kromě mnoha krásných budov i na stavbě zdejších lázní. Noví majitelé chtěli vrátit vile její bývalou krásu a přinést do ulice poblíž Lázeňského parku svěží moderní život.

Rekonstrukcí byl objekt přeměněn na energeticky úsporný polyfunkční dům s kavárnou, s prostorami pro masáže, cvičení jógy a taiči i pro bydlení majitelů s pokojem pro hosty. Zachována zůstala cenná fasáda secesní vily, nádherné vnitřní schodiště i původní dlažba.

Projekt byl nominován v 8. ročníku soutěže E.ON Energy Globe v kategorii Stavba.

Tomáš Vanický pracuje jako konzultant a energetický specialista, je členem Centra pasivního domu, a proto, jak sám říká, byla pro něj rekonstrukce secesní vily velkou výzvou. Chtěl dokázat sám sobě i veřejnosti, že cenné stavební památky lze rekonstruovat tak, aby si zachovaly původní ráz a genius loci, a přitom vyhověly přísným energetickým standardům moderní doby.

„Uvažoval jsem o novém přístupu k podnikání a k našemu novému bydlení. Spojil jsem svoji profesi s přírodními materiály a zdravým životním stylem, který oba dva preferujeme,“ říká na úvod Tomáš a ukazuje na fotografiích výsledky své práce.

„Daniela provozuje jídelnu i kavárnu na Vysočině, ale v této vile jsme chtěli mít všechno pod jednou střechou – vlastní byt, hostinský pokoj, kavárnu, veganské bistro, prostory na cvičení jógy, taiči a masérnu. Projekt se snažíme vést ve zdravotním a relaxačním duchu, aby vše zapadalo do konceptu tradičního lázeňského města,“ dodává se zaujetím.

Z předložených fotografií je patrné, že dům byl ve velmi špatném stavu a doslova prosil kolemjdoucí a památkáře o záchranu.

Budova byla postavena z pálených a vápenocementových cihel, stropní konstrukce byly dřevěné, na půdě střešními okny zatékalo a při realizaci terasy byly poškozeny stropy nad 2. NP. Vše vedlo k postupnému zániku domu, na vnějších i vnitřních zdech odpadávala omítka a vše původně krásné přecházelo v zašlé, jež postupně zahalovaly plíseň a bujná vegetace.

Jako zázračné zjevení zde působilo kamenné schodiště s nádherným umělecky zdobeným zábradlím, pod letitým nánosem prachu prosvítala původní ornamentální dlažba.

Noví majitelé se s posvěcením památkářů rozhodli pro citlivou rekonstrukci, která respektuje původní stavbu a promyšleně využívá všech historicky cenných prvků. Důležité bylo především omezení zásahů do jedinečné secesní fasády se sgrafitem.

Z domu zůstaly původní pouze vnější a vnitřní nosné stěny, schodiště se zábradlím, klenutý strop nad suterénem. Také původní dlažba, kterou bylo třeba očistit, byla do chodby a na podesty schodiště vrácena, stejně tak byly využity i více než stoleté půdovky. Vzhledem ke změně užívání jednotlivých podlaží se změnily požadavky na akustiku, požární bezpečnost a statiku. Proto byly původní dřevěné trámové stropy nahrazeny železobetonovými.

Dům byl profesionálně zateplen hi-tech izolacemi v kombinaci s tradičními materiály. Pro vnitřní plošné zateplení byla použita aerogelová izolace, na vnější kontaktní zateplení byla nanesena jádrová omítka. Původní plastické zdobné prvky štítů byly navráceny na zateplovací systém. Nové podhledy a vnitřní příčky byly převážně postaveny z panelů lisované slámy a doplněny tradičními plnými pálenými a vápenopískovými cihlami. Koncepce prací vycházela z realizace původními technikami a využití přírodních a tradičních materiálů.

„U této stavby jsem předem stanovil, že se určité materiály používat nebudou – vlastně jsem je přímo zakázal. K některým mým požadavkům se přistupovalo s despektem, například ke slaměným panelům, k hliněným omítkám, potom i k panelům s aerogelem. Složité bylo ustát i požadavek na vrácení původní očištěné dlažby,“ vysvětluje Tomáš Vanický a ukazuje na kvalitně zpracované hliněné omítky, marocké štuky, terazzo a dřevěné podlahy. Okna do ulice byla nahrazena replikami původních, osazenými izolačním zasklením. Do dvora byla vybrána stylová dřevěná okna s izolačním trojsklem.

Nechybí ani kvalitní řízený větrací systém s rekuperací tepla. Tmavé místnosti bez oken v bytě přirozeně osvětlují světlovody a dešťová voda zachycovaná v nádrži pod terénem dvora se používá pro zavlažování zahrádky.

K celkové spotřebě energie a k energetickým standardům majitel říká: „Pokud vezmeme dům jako celek, je možné říci, že se nachází v lepším nízkoenergetickém standardu, přičemž byt se blíží standardu pasivních domů. Komerční prostory obsluhuje centrální kotelna, kde máme dva kondenzační kotle na zemní plyn zapojené do kaskády, byt má pro vytápění a přípravu teplé vody instalováno tepelné čerpadlo. Z důvodu rozdílného způsobu užívání jednotlivých podlaží má každé z nich samostatnou vzduchotechnickou jednotku s vysokou účinností zpětného získávání tepla z odpadního vzduchu.

Původní výpočtová spotřeba energie na vytápění odpovídala hodnotě 183 kWh/m2, po aplikaci zateplení a technologií TZB se snížila na 65 kWh/m2 a rok,“ upřesňuje a dodává, že postupy této rekonstrukce jsou spolehlivě aplikovatelné na většinu historických staveb.

Průměrná specifická spotřeba energie na vytápění a přípravu teplé vody od roku 2014 do roku 2017 je podle slov nových majitelů poděbradské vily u stávajících komerčních podlaží 47 kWh/m2 a rok. Průměrná celková spotřeba bytu (vytápění, příprava teplé vody, řízené větrání, osvětlení a další spotřebiče) za stejné období vztažená na metr čtvereční odpovídá 52 kWh za rok.

Vlastimil Růžička, www.mujdum.cz