Článek
„Budova byla postavena v roce 1901 až 1907 a architektem byl Josef Fanta, který vyhrál veřejnou soutěž a obklopil se velmi dobrým týmem českých sochařů a malířů, kteří ji dotvořili,“ říká na úvod naší prohlídky provozní Fantovy budovy a vedoucí obchodního oddělení Praha hl. nádraží Terezie Krejbychová.
Fantova budova vznikla na místě původní výpravní budovy, která přestala kvůli prudkému rozvoji na železnici na konci 19. století kapacitně stačit.
„Stavěla se za plného provozu a po částech, tak aby tudy mohli cestující pořád proudit. Jako první vznikla právě severní část, kde se nacházíme teď, poté zrcadlově stejná jižní část a nakonec střed s pokladnami,“ vyjmenovává Krejbychová.
V něm se dnes pod nádražní kopulí nachází Fantova kavárna. Jen pár kroků od ní se skrze dlouhou světlou chodbu vydáváme na prohlídku severního křídla, kde tušíme tři honosné sály.
Fantova budova už dost prokoukla, odhalili tam i zamalovaný znak. Štáb Novinek natáčel uvnitř
Nejvíce zdevastovaný prostor
„Teď se nacházíme v prostorách Foyer Café, tedy kavárny, která dříve sloužila jako čekárna pro cestující I. a II. třídy. Tento prostor měl nejsmutnější osud a byl nejvíce zdevastovaný,“ vysvětluje provozní.
Dráhy totiž potřebovaly víc prostoru pro kanceláře a nocležny zaměstnanců, a tak tento sál v 50. letech předělily druhým stropem.
„Je to jediná místnost, která má rovný strop, nemá valenou klenbu jako jinde ve Fantově budově, tak se to k tomu nejvíc nabízelo. Měli v plánu přestropit všechny místnosti. Jednak kvůli místu, jednak kvůli vytápění, protože vytápět čtrnáctimetrový strop není legrace. Ale naštěstí se jim to nepovedlo, jen na tomto jednom místě,“ říká vedoucí.
Necitlivá přestavba zde zničila veškerou výzdobu, plastiky i zdobné římsy, které musely být modelovány znovu. Fantovy plány se naštěstí zachovaly v kompletní podobě a celé křídlo se tak mohlo vrátit do své původní podoby.
Historické prvky dnes v kavárně doplňuje moderní nábytek a bar. Brzy by se sem měl vrátit čilý ruch, cestující a vůně kávy. Café bude přístupné nejenom z centrální části hlavního nádraží a 1. nástupiště, ale také přímo ze severního podchodu. Proto je dvoupatrové a poschodí jsou spojená schodištěm.
Co dalšího navrhl architekt Josef Fanta?
- Hlávkovy studentské koleje v Praze 2
- kostel sv. J. Nepomuckého v Rožmitále pod Třemšínem
- část Ondřejovské hvězdárny nedaleko Prahy
- vilu Bohumila Hobzeka v Hradci Králové
- mohylu Míru u Brna
- budovu dnešního ministerstva průmyslu a obchodu v Praze 1
- vilu Kouřimka a Obereignerovu vilu v Poděbradech
- Vosmíkovu vilu v Praze 5
Na stěně čekalo překvapení
Hned vedle stojí Fantův sál o velkorysé rozloze 356 m2, s vysokými stropy, bohatou historickou výmalbou a replikou dobových hodin.
„Je to velký sál určený pro společenské a kulturní akce. Dříve sloužil jako restaurace pro cestující I. a II. třídy. Největším překvapením tady pro nás bylo odhalení československého státního znaku. O jeho existenci jsme neměli tušení a doteď nevíme, kdo byl autorem, ale dál pátráme,“ prozrazuje průvodkyně.
Znak zakrytý několika vrstvami měl vítat T. G. Masaryka při jeho příjezdu z exilu v roce 1918. Potvrdila to prý například Česká astronomická společnost, jejíž několik členů se vítání mělo také účastnit.
Společnost dokonce ve Fantově budově krátce sídlila. „Ale velice rychle zjistili, že jim vadí kouř z tehdejších lokomotiv a moc toho nevidí,“ směje se provozní.
Restaurování znaku podle ní bylo velmi náročné, protože byla potřeba speciální technologie a odborníci, kterých u nás není mnoho. Nejvíce práce na něm odvedl restaurátor Petr Svoboda a trvala mu víc než rok a půl. „Přes nápis ‚Pravda vítězí‘ navíc vedla, evidentně zcela záměrně, elektroinstalace a byl úplně zničený,“ dodává průvodkyně.
Krematorium ze Spalovače mrtvol vypadá jako perníková chaloupka. Letos slaví sto let
Secese v plné kráse
Nejkrásnějším a nejzdobnějším prostorem je třetí, Sloupový sál, kde se podle Krejbychové „secese projevuje naplno“.
Je rozdělen čtyřmi masivními pilíři na devět klenebních polí. Výzdobu tvoří pletence vegetace, zvířecími motivy, ženské figury připomínají roční období i alegorické postavy lovu či rybářství.
„Sluneční paprsky na stropě jsou dělané tak, že když sem svítí okny slunce, tak se od nich odráží a zaleje se to tady zlatou barvou, je to perfektní efekt,“ rozplývá se.
Barevné mozaiky na sloupech se zachovaly téměř nepoškozené. „V podstatě se jen umyly, upravily se spáry a jinak zůstaly zachované, tak jak byly. Je neuvěřitelné, že tento prostor dříve sloužil jako restaurace a čekárna pro cestující III. třídy,“ diví se Krejbychová.
„Kultura lidí a toho, jak si vážili krásy, byla jinde než dnes,“ říká s tím, že kdyby se dnes sál otevřel veřejnosti bez dohledu, brzy by asi byla potřeba opět nějaká ta oprava. Prostor tak mají v plánu pronajímat na konání různých akcí.
Anketa
Zámek z Černých baronů chátrá. Přesto je Zelená Hora letos otevřená každý den
Může se vám hodit na Firmy.cz: Hlavní nádraží, Praha