Schodiště v řadovém domě dostalo novou tvář a důležitou roli v obytném prostoru

Třípodlažní řadový dům s polozapuštěným suterénem, předzahrádkou i zahradou a výhledem z vyšších podlaží daleko do bitevní bělohorské krajiny již většinu bonusů má, ale jak to tak bývá, přece jen ho bylo třeba zhruba z poloviny pobořit, přestavět a kompletně vybavit infrastrukturou pro 21. století, aby bylo možné využít jeho obytný potenciál naplno.

Páteř řadového domu původně tvořilo jemně depresivní ocelové schodiště zazděné v tmavém koutě domu. Architekti proto začali tím, že jej vtáhli do obytného prostoru a v podlaze si vyřízli takzvané schodišťové zrcadlo. Tím se schodiště prosvětlilo a obývání vertikálního domu se stalo díky novému průhledu více společenskou záležitostí, než umožňovala původní přísně oddělená podlaží.

Nebylo to úplně snadné, neboť podlahové konstrukce tvoří hurdiskové stropy, které realizovali v 70. letech tehdejší obyvatelé domu svépomocí, tak jako nakonec celou stavbu. Bylo proto nutné se statikem prověřit každý krok dvakrát, aby se předešlo nepříjemným překvapením i riziku úrazu, pokud amatérští zedníci v minulosti něco podcenili.

„Celková rehabilitace znamenala kromě ztužení domu i kompletní výměnu vnitřní infrastruktury včetně úpravy elektropřípojky, výměnu oken, zateplení fasád, demolici a znovupostavení terasy, opravu střechy, výměnu všech povrchů a mnoha skladeb,“ vysvětluje Jakub Filip Novák z ateliéru No Architects.

Velkých změn se dočkala také dispozice, kde architekti změnili vnitřní uspořádání a některé místnosti přesunuli na opačné strany domu, než byly doposud. Zároveň propojili kuchyň s obývacím prostorem a schodištěm pomocí otvoru v nosné zdi, jehož rozměry byly na samé hranici odvahy statika.

„Interiér jsme pak dotvořili tak, jak jsme zvyklí, tedy aby byl krásný pro jeho obyvatele a žilo se jim v něm jako na jedné nekonečné dovolené,“ doplňuje architekt.