Článek
Původní interiér ve spodním patře bylo podle architektů třeba doslova vykuchat, aby se jeho prostor hezky otevřel a zbavil se pocitu určité stísněnosti. Ze stejného důvodu ve spodní části bytu architekti i zvýšili stropy.
Spodní patro, jako u většiny podobně organizovaných domácností, funguje jako společenská zóna. Je zde umístěna kuchyně, z níž se vychází na soukromou terasu, střední část prostoru, vedle schodiště, zabírá jídelna a za ní následuje obývací pokoj s balkónem.
Horní patro je naopak již soukromým prostorem majitele. Zde lze nalézt nejen tři ložnice, ale také dvě koupelny s toaletami a opět balkón. Protože by horní patro bylo ve střední části příliš vysoké a v daném místě by byl jen zbytečně volný prostor, navrhli architekti za stěnou nad schodištěm maličký mezanin, do nějž se vešla studovna.
Ústředním prvkem dvoupatrového bytu o velikosti 110 m2 je bezesporu schodiště, jehož stěny jsou obloženy recyklovaným dřevem. Různorodé špalíky v přírodní podobě a naskládané vedle sebe nejenže dodávají interiéru na vizuální a hmatové pestrosti, ale proměňují schodiště v zajímavou skulpturu.
Stejným způsobem je dřevo použito ještě u centrálního pracovního pultu v kuchyni. Dřevo na stěnách schodiště hezky doplňují podlahy z tmavého dubu.
Architekti vybírali s velikou pečlivostí všechny detaily v bytě (například radiátory) i rozličné druhy svítidel tak, aby korespondovaly se sbírkou uměleckých kousků, které vlastní majitel. Zajímavě zvolili i kombinaci zelených odstínů, které obklopují člověka ve sprše přiléhající k hlavní ložnici.