Rošty a matrace - sehraný duet pro zdravý spánek

Na dvojici tvořenou matrací a roštem jsou kladeny vysoké nároky. Musejí svými rozměry vyhovět rámu postele, sobě navzájem svou kvalitou a typem, a ještě zařídit příjemné poležení na míru našemu tělu a hmotnosti.

Také proto do partnerského lůžka vybíráme každému jednotlivci rošt i matraci zvlášť.

Snad jen jejich výška by měla být stejná, protože partner ležící níže patrně nebude mít důvod k pocitu rovnoprávnosti.

Mladším jedincům zpravidla vyhovuje tvrdší nebo středně tuhá matrace, zatímco starším chrání klouby měkký pružnější podklad, a to hlavně v poloze na boku. Ovšem není to dogma, záleží na hmotnosti, kondici spícího i na jeho pohlaví.

Muži většinou potřebují pevnější oporu v oblasti ramen, ženy v bocích, zkrátka tam, kde býváme těžší. Subtilnější jedinci mají mít měkčí matraci než tzv. těžké váhy, tvrdší matrace ale vyhovují i tomu, kdo spí na břiše nebo na zádech.

Na trhu jsou matrace s několika zónami s odlišnou tuhostí, některé typy roštů umožňují nastavit tuhost lamel, čímž se efekt podpoří. Proto vybranou matraci a rošt vyzkoušíme přímo v obchodě, nejlépe tak čtvrt hodinky, nebo si aspoň na pár minut lehneme na bok a zkontrolujeme, zda ležíme pohodlně, přičemž je pomyslná osa vedoucí středem našeho těla rovná.

Při nákupu se zajímáme o typ matrace a materiál ve vztahu k roštu, ne všechny polohovatelné rošty si totiž rozumějí se všemi druhy matrací. Důležitý je také materiál jádra/výplně i potah matrace - potíme-li se během spánku, zohledníme odvod vlhkosti a termoregulační vlastnosti použitých materiálů.

Matrace může mít jednu stranu tenčí, prodyšnější (letní) a druhou z hřejivějších materiálů (zimní). Alergici uvítají matrace a potahy s obsahem nanočástic stříbra a s dalšími úpravami bránícími šíření mikroorganismů v lůžku.

Matrace by měla vážit tolik, abychom s ní dokázali manipulovat. Stejnoměrné proležení zajistíme pouze tehdy, když ji po dvou měsících přetočíme na druhou stranu, střídáme také poloviny, na nichž spočívají nohy a hlava.

Matrace podle typu vydrží 5 až 10 let, proleželou, která změní pružnost a tvar, vyměníme za novou.

Cenově nejlákavější jsou pěnové matrace z PUR pěny (pěnový polyuretan, tzv. molitan), u nichž hodně záleží na hustotě materiálu. Čím vyšší, tím lépe. Tvarově stálejší, pružnější a prodyšnější je studená pěna, tzv. HR (high resilience).

Ze směsi PUR a HR pěny vzniká paměťová pěna. Říká se jí také líná, stlačíme-li ji, jen zvolna se vrací zpět. Netrpí tolik na proležení, kombinuje teplotní roztažnost obou materiálů. Zato GR pěna při tlaku silně pruží směrem vzhůru, je ideální pro polohovatelná lůžka.

Stejné vlastnosti po celé ploše latexových matrací jsou zajištěny odléváním latexu do forem. Mají různý podíl syntetického a přírodního latexu (přírodní kaučuk). Matrace má vyšší hmotnost, je měkčí, proto mívá jádro vyztužené deskami z kokosových vláken nebo ze studené pěny.

Pěnové matrace jsou často vyrobené z vícero vrstev různých typů pěn, jejichž vlastnosti se vzájemně podporují a doplňují.

Klasické pružinové matrace se nazývají také bonellové. Jsou z tenčích ocelových drátů pospojovaných do jednoho celku. Na něm je ochranná síť proti protlačení pružin a vrstvy pěn.

K oblíbeným patří také taštičkové matrace. Pružiny v nich obsažené jsou kladené ve větší hustotě v samostatných kapsách (taštičkách), doplněných studenou nebo paměťovou pěnou, případně kokosovými vlákny nebo ovčím rounem. Díky tomu pružiny reagují na tlak a kopírují tělo.

U pružinových matrací hlídáme hustotu pružin, např. standardní taštičkové matrace mají hustotu 256 kusů/m2.

Potah matrace by měl být snímatelný se zipem ze tří stran pro jeho pohodlné stažení z jádra a pratelný aspoň na 60 °C. Může být jednoduchý i prošitý s paměťovou pěnou, z polyesteru či z bavlny. Matrace i potah vydrží déle, když na ně pokládáme navíc chránič matrace.

Na neprodyšnou pevnou podložku nebo pevný laťkový rošt pokládáme pouze pružinové nebo taštičkové matrace, které nesnesou polohování. Pro moderní pěnové matrace jsou nejvhodnější pružné lamelové a segmentové rošty.

Lamelové rošty se od sebe liší uložením lamel, jejich šířkou, počtem, vzdáleností mezi jednotlivými kusy, nastavováním tuhosti. Mohou být fixované nebo pohyblivé v gumovém či jiném pouzdru, kdy se pod vlivem tlaku natáčejí, čímž se přizpůsobují tvaru těla.

Méně rozšířené jsou rošty segmentové složené z volných prvků, které dokážou ideálně rozložit váhu těla a citlivě reagovat na specifické zatížení.

Lamelové i segmentové rošty jsou dostupné v pevné i polohovatelné variantě, typy výklopné z boku či u nohou jsou vhodné pro postele s úložným prostorem. Polohovatelné rošty ovládáme manuálně nebo motorem, třeba i na dálku.