Článek
Skutečný stav vily se od dochovaných plánů dost lišil. Původní návrh byl totiž víc ve stylu historizující architektury konce 19. století.
Skutečná podoba vily ale vycházela z vídeňské architektonické moderny prvního desetiletí 20. století.
Vila na dobovém snímku.
V přízemí vily vznikla jídelna, půlválcovou hmotou rozšířená do zahrady, se kterou ji spojovalo dvouramenné segmentové schodiště. Mělkým výstupkem architekt rozšířil i obývací pokoj nalevo od jídelny.
Přízemí bylo s podkrovím spojeno zalomeným schodištěm ústícím do haly, ze které vedly dveře do ložnic, šatny a na toaletu. Šatna měla být osvětlena střešním oknem.
Vstup do zahrady působí romanticky.
Pro Rosice pracoval Wiesner ještě jednou, a to v roce 1938. Dvě alternativy neprovedeného projektu rodinného domu pro Rudolfa Kellnera, syna dřívějšího klienta Jindřicha, jsou zřejmě jeho posledním dílem, vzniklým necelého půl roku před nucenou emigrací, kterými se jakoby symbolicky vrátil v závěru svého působení v Československu do místa své první známé tvorby.
Schodiště do podkroví bylo dekorováno trofejemi.
Za války byla vila i mlýn židovským majitelům, kteří zahynuli v Terezíně, zkonfiskována a cenný mobiliář vyrabován. Jejich syn zabavený majetek po osvobození zpět nezískal.
Později objekt sloužil například jako Lidová škola umění. Následně se v místě usídlilo ředitelství pekárny a těstárny a architektonicky cenná vila byla zbourána.
Může se vám hodit na Firmy.cz:
