Článek
Jak je z tvaru pozemku zřejmé, navrhnout rodinný dům stejného tvaru nebylo jednoduché. Architekti si ale se zadaným rébusem velmi zajímavě poradili.
Architekti dům rozdělili do tří oddílů, čím jeho vzhled odlehčili a nepůsobí tak při pohledu z ulice masivním dojmem.
Mladé rodině navrhli dvoupodlažní dům, jehož masu rozčlenili do tří bloků, které propojili subtilními prosklenými prvky. Ty stavbu nejenom ozvláštňují a především odlehčují, ale mají i zcela praktickou funkci – slouží jako hlavní zdroj světla přicházejícího do interiéru.
V okolí domu zbylo na pozemku už jen minimum místa pro zeleň.
Vnitřní uspořádání domu je pak v mnohém podobné standardnímu modelu. Přízemí je vyčleněno pro každodenní společenský život rodiny a jejích návštěv. Ty vejdou do předsíně, odtud projdou do obývacího pokoje, jenž zároveň slouží jako jídelna, a za ní následuje kuchyň.
Z kuchyně se směrem doprava pokračuje do druhého křídla domu, kde jsou schodiště vedoucí do horního patra, ale také sociální zařízení, šatna a specialita tradičních japonských domácností – místnost s rohožemi.
Hlavním úkolem architektů bylo vtyvořit co nejvíce otevřený a vzdušný interiér v domě, pro který nebylo na parcele ideální množství místa.
Hlavní místností, kde se odehrává rodinný život, je obývací pokoj propojený s kuchyní, na nějž navazuje kuchyń. Nad ním je pak dětský pokoj, který je díky chybějící části stropu s místností propojený.
| Věděli jste, že? |
|---|
| Místnost s rohožemi, někdy nazývaná tradiční japonská místnost, v japonštině pak wašicu, je obvyklou součástí japonských domovů už po staletí. Bývá zařízena s maximální střídmostí, ovšem v žádném případě ne nuzně. Na podlaze jsou položeny rohože upletené ze slámy (tatami). Odtud také někdy používaný anglický název tatami room. Původně tyto místnosti sloužily především jako studovny urozeným a bohatým majitelům, s postupem času se pozvolna jejich zřizování rozšiřovalo i mezi méně bohaté vrstvy, a s tím se také začala zvolna vytrácet jejich výjimečnost. V současné době slouží především jako společenská místnost, kde rodina tráví čas se svými návštěvami apod. |
Volný prostor nad obývacím pokojem zakrývá sí´t, která slouží dětem jako odpočívadlo.
Pokoj pro děti má dvě úrovně a dvě funkční zóny. Jedna slouží k odpočinku a práci, druhá k relaxaci a eventuální komunikaci s rodiče dole v obývacím pokoji.
V horním patře, nalevo od schodiště, je velkoryse pojatá ložnice rodičů, napravo od schodiště je koupelna společná pro celou rodinu.
Přes chodbu je pak vstup do dětského pokoje situovaného nad obývací pokoj. Z dětského pokoje je možné vyjít na balkón, který tvoří zastřešení předsíně v přízemí.
Velká část světla proudí do interiéru prosklenými plochami orientovanými často hned pod střechu. To je proto, aby tato otevření byla hned stíněna jejími přesahy. Do interiéru se tak dostane světlo, nezačne se však okamžitě přehřívat.
Chodba vedoucí do dětského pokoje slouží zároveň jako domácí knihovna.
Architekti dům stojící ve čtvrti Jamašina navrhli jako dřevostavbu s celkovou plochou podlah mírně přesahující 83 čtverečních metrů. Pozemek samotný má pak výměru 105 čtverečních metrů.
Jak je v Japonsku zvykem, architekti nevynechali příležitost, aby i na malém prostoru, který na pozemku zbyl, nenechali vysadit několik stromků. Za několik let, až trochu vyrostou, budou interiér příjemně stínit před přímým sluncem, zároveň budou chránit soukromí obyvatel domu před zvídavými pohledy kolemjdoucích a také budou příjemným zpestřením výhledu z domu.
Uspořádání interiéru: 1 - vstup, 2 - obývák s jídelnou, 3 - kuchyň, 4 - chodba, 5 - šatna, 6 - místnost s rohožemi, 7 - balkón, 8 - dětský pokoj, 9 - chodba s knihovnou, 10 - koupelna, 11 - ložnice rodičů.
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.