Článek
Pozemek a okolí stavby bývají často naprosto zásadní pro rozhodování architektů o podobě nové budovy, která má v místě vzniknout. Tak tomu bylo i v tomto případě. Podoba stavby byla jednak uzpůsobena šířce pozemku třináct metrů, těsnému sousedství s trafostanicí a prostranstvím pro otáčení nákladních vozů a na druhé straně přítomnosti venkovských domů.
Architektům ze studia ADR se nakonec podařilo skloubit téměř neslučitelné. Nejdřív rozdělili pozemek na dvě stejné části. Na severní straně stojí dům, na jižní vznikla zahrada. Dům se nachází na rovném terénu, je nepodsklepený a má dvě nadzemní podlaží.
V přízemí je umístěna obytná část domu, parkovací stání, technické a sociální zázemí, na obytný prostor s kuchyní navazuje prosklenými posuvnými dveřmi sezení na venkovní terase.
V patře jsou pak ložnice s příslušenstvím a společenská místnost. Kromě vstupní části domu jsou z dispozice přízemí i horního patra vyloučeny komunikační chodby. Jednotlivé místnosti na sebe prostě jen logicky navazují.
Patrový objekt tvaru ležícího kvádru má záměrně jednu část plnou. Nachází se totiž proti obratišti vozů. Ve zdi jsou jen úzké vstupní dveře a dvě okénka, za nimi se skrývá překvapení v podobě průhledu do zeleně.
Také boční strany domu zůstaly plné, zato jižní fasáda byla navržena prosklená po celé svojí délce. Podél jižní fasády vede místo venkovní dlažby dřevěná podlážka, která se místy rozšiřuje a dobíhá až k protilehlé zdi.
Stavba má rovnou střechu. Přestože je dům poměrně rozměrný, nepůsobí nijak okázale. Výrazné je jen to, co je nezbytně nutné.
Nechybějí velká skleněná okna v dřevěných rámech. Ta zajišťují kontakt se zahradou, hladké plochy bez oken v nenápadné šedivé omítce se obracejí zády k ulici. Vkusné je i základní vnitřní vybavení a zařízení.
Bílé stěny kontrastují s jednotnou, tmavě mořenou podlahou, jejíž odstín se odrazil i na jiných nábytkových kouscích ve společenské místnosti. Všechny ostatní vestavěné skříně i kuchyňská sestava splývají s bílou barvou stěn.