Článek
Stavba označená jako B25 má celkovou plochu podlah 457 m² a stojí na svažitém pozemku, který se sklání na jihozápad, směrem od ulice do hloubi zahrady. Dům sám je postaven v rovině, takže jeho přízemí se nachází pod úrovní ulice a je tedy chráněno před zraky kolemjdoucích.
KOMENTÁŘ DNE:
Lyžařské Nagano - Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>
Soukromí v místnostech prvního patra architekti náležitě utajili vytvořením optické iluze. Před bohatě prosklenou stěnu domu umístili ještě jednu, která je ovšem čistě bílá a z vnější strany působí dojmem, že je skutečnou zdí stavby. Mezi oběma stěnami je asi metrová mezera, která funguje jako zdroj světla pro skryté místnosti. Bílá stěna kromě toho, že odrazuje případné zvědavé pohledy, snižuje i množství hluku, které by mohlo z ulice do místností dolehnout. I proto jsou na tuto stranu orientovány především ložnice s přilehlými koupelnami.
Aby čelní fasáda nepůsobila až příliš monolitickým dojmem, narušili ji architekti z islandského studia PK Arkitektar svislým řezem, který je jediným proskleným prvkem na této straně. Divákovi nabízí pohled do hlavní chodby domu. Levá část stavby je pak oživena obklady z ryolitu v netypické červené barvě, který se do islandského prostředí svým vyvřelinovým původem více než hodí.
Stavba je z čelní strany vůči vnějšímu okolí co nejvíce uzavřena, naopak na straně směřující do zahrady ji architekti maximálně otevřeli. Sem proto také směřují okna všech společenských místností v domě. V horním patře je to především obývací pokoj a kuchyně, na níž na terase volně navazuje venkovní jídelní zóna, odkud se otevírá nádherný výhled na nedaleký poloostrov Álftanes.
Diváka nepochybně upoutá značná strohost okolí domu, do nějž se vchází z bočních stran. Obzvláště na přední části pozemku, jež směřuje do ulice, se dohledáte jen kamene a drobných kamínků, bez jediného kousku zeleně. Také zadní zahrada má trávník nemilosrdně lineárně ohraničený kamenem a na jeho ploše stojí jediný strom.
V porovnání s živými stěnami a záplavou zeleně v okolí si nelze tohoto kontrastu nepovšimnout. Architekti vysvětlují, že tento vzhled se možná vymyká zvyklostem čtvrti, kde dům stojí, ovšem o to více odpovídá charakteru islandské krajiny a přírody.