Hlavní obsah

Rodinný dům překvapuje vším - tvarem, velikostí i výhledem

Novinky, Jana Nesvadbová

3. 11. 2017, 6:34

Japonští architekti jsou učiněnými mistry ve vytváření staveb, které se chovají doslova jako chameleoni. Právě takovou vlastnost má i nejnovější japonský projekt nazvaný Acro, jehož autorem je architekt Satoši Kurosaki ze studia Apollo architects & associates.

Dům na první pohled vypadá jako dvojice staveb umístěných těsně za sebou.

Článek

Pozemek lemovaný ze tří stran ulicemi není obvykle právě ideální, protože nenabízí příliš mnoho soukromí. Architekt ovšem dokázal jeho polohu využít k naprosté unikátnosti stavby, kterou na něm postavil.

Myslíte, že se díváte na dvoupodlažní dům? Myslíte, že nabízí výhled do ulice svými velkými prosklenými okny? Omyl! V tomto domku je jen máloco tak, jak se to na první pohled jeví.

Obě části tvoří ve skutečnosti jeden celek.

Rodinný dům stojí v nově se rozvíjející rezidenční čtvrti japonského města Čiba. Majitelé pozemku si přáli mít dům, v němž by si mohli užívat nádherných výhledů severním směrem.

Trojúhelníková terasa vystupuje nad okolní terén.

Architekt tedy navrhl stavbu tvořenou zdánlivě dvěma těsně sousedícími objemy. Sněhově bílým boxem, na nějž navazuje černá vyšší část s velkým prosklením mohutně stíněným dlouhým přesahem pultové střechy.

Nápaditě je vyřešeno osvětlení terasy, které nabídne dostatek světla pro posezení, nebo třeba pozdní večeři, neruší přitom nikterak sousedy.

Jaké překvapení ovšem čeká návštěvníka, když do domu vstoupí. Stavba totiž nejenomže tvoří jeden kompaktní celek, ale navíc je ve skutečnosti pouze jednopodlažní!

Z domu je díky jeho poloze hezký výhled daleko do okolí.

Nádherné výhledy vůbec nenabízí ona vyvýšená část, jak by se mohlo zdát při pohledu z ulice nebo na snímcích, ale velká trojúhelníková terasa schovaná vzadu, za domem. Prosklení v horní části domu má „pouze” funkci světlíku.

Hlavní prostor domova působí dojmem, jako by se člověk nacházel v podkroví vyšší budovy. Pohled přes terasu jej pak v tomto dojmu jen utvrzuje.

Společenská zóna domu je umístěna v zadním traktu. Z čelní strany získává světlo díky velkému prosklení v horní části, výhledy na město ale nabízí na druhé straně, kde je i terasa.

Pohled od terasy na vstup do domu a první z pokojů.

V přední, nižší bílé části je dětský pokoj (v plánku původního návrhu jsou zakresleny pokoje dva) a ložnice rodičů.

V zadní části domu, s maximem soukromí, a přitom spoustou světla i požadovaným krásným výhledem, je společenská zóna sestávající z kuchyně, jídelny a obývacího pokoje, na něž přímo navazuje již zmíněná terasa.

Pohled od hlavního společenského prostoru a toalety. Po pravé straně je kuchyň, vlevo jsou dveře do ložnice a pokojů.

Kuchyň je spojena se společenskou zónou domácnosti. V soukromých pokojích jsou pouze úzká okna u stropu, která zajistí určité množství světla i přes den, ale neumožní kolemjdoucím volně nahlížet dovnitř.

Šikmý strop daný šikmou střechou navíc navozuje ve společenské části pocit, že je člověk v podkroví vícepodlažního domu. To podporuje i pohled ven do okolí, které je pod úrovní terasy.