Článek
V průběhu šedesátých let vyvolala doba určitého mírného politického uvolnění na prahu tzv. pražského jara také řadu pokusů o obnovu individuálního bydlení, zejména pro střední intelektuální nebo manažerskou vrstvu. K ní patřil i strojní inženýr Miloslav Petráček, ředitel brněnského Chemoprojektu, a jeho paní, povoláním lékařka, kteří si pořídili pozemek v prominentní Masarykově čtvrti.
Obývací pokoj byl zařízen podle někdejších trendů.
Jako architekta si majitelé vybrali Ivana Rullera, žáka Bohuslava Fuchse, který byl v té době v Chemoprojektu zaměstnán.
Ruller v roce 1965 strávil několik měsíců na stáži v Paříži a měl tak jedinečnou možnost seznámit se s tehdy aktuálními trendy architektury, zejména s tzv. brutalismem, jehož hlavním protagonistou byl architekt Le Corbusier a s ním mladší generace francouzských, ale i anglických architektů.
Rullerova čerstvá francouzská zkušenost se na projektu vily, který vznikal v letech 1966–1967, jasně podepsala.
Nákres prozrazuje uspořádání místností v domě.
Architekt umístil dům až v zadní části zahrady. Stavba tak zabírá skoro celou její šíři. Vstup je z hlavní strany a je zvýrazněn vystrčenou kamennou zídkou z kyklopského zdiva.
Dům je navržen tak, že jeho východní strana s ložnicemi má dvě podlaží. Je to jednak zvýšený suterén do úrovně terénu, odkud je veden vstup a kde jsou umístěny také garáž a servisní místnosti, nad nimi jsou pak ložnice.
Západní strana stavby je umístěna o půl patra výše a obsahuje jen jedno podlaží s vyšší světlou výškou, s obytnou halou a přiléhající kuchyní.
Atmosféru půvabných vnitřních prostor dotvářela barevnost s akcenty červených a modrých dveřních křídel a také vybraná díla výtvarného umění.
Na západní straně se z obytného prostoru přechází do částečně krytého atria, odtud pak do zahrady. Úpravu zahrady citlivě navrhl architekt Ivar Otruba.
Zdroj: Slavné brněnské vily, Vladimír Šlapeta
