Článek
Stavební podnikatelé a stavitelé Heinrich Schmidt a Gottlob Alber navrhli a v letech 1888–1889 realizovali v dnešní ulici Jiráskova patnáct jednopatrových vilek s předzahrádkami, které postupně prodávali.
Řadový dům číslo 26 prodali doktorovi Maxi Ungarovi. Po dalších dvou majitelích ho koupil v srpnu 1910 Karel Herold, který měl v Brně továrnu na technický len, jutu a vlněné zboží. Ten velmi brzy realizoval stavební úpravy, včetně vybavení interiérů.
Nově bylo přistavěno zahradní křídlo, v jehož patře vznikl ze dvou stran prosvětlený pokoj, opatřený navíc vnějším vstupem ze zahrady. Úpravy objektu z tohoto období dokládá korespondence doktorky Anny Martererové. Píše, že dům koupila v roce 1922 od Karla Herolda. Ten musel dům prodat z důvodů finančních nesnází, ve kterých se ocitl po první světové válce, a poté se i s rodinou odstěhoval do Rakouska.
Při prodeji domu trval Karel Herold také na odkoupení části vnitřního zařízení navrženého architektem Adolfem Loosem. Doktorka Martererová mimo jiné k autorství napsala: „Dům má tolik znaků, že odborníci nepotřebují snad prohlášení laiků nebo účet od Loose, který není k nalezení.“
Loosovo autorství je zřejmé především z řešení hlavní strany vily a nově přistavěného zahradního pokoje. Nové majitele okouzlil předně zahradní pokoj, který tehdy nabízel výhled až na Špilberk. Loosův rukopis nese také interiér jídelny (jde o takzvaný červený pokoj) a vstupní předsíně v patře. Výtvarné řešení fasády a dekorativní kovové zábradlí předzahrádky ale Loosovým dílem zcela jistě nejsou.
Dalším argumentem pro autorství slavného brněnského rodáka je svědectví jednoho z Loosových žáků, architekta Roberta Hlawatsche, který si dům prohlédl v prosinci roku 1970.
Dům je stylově řazen do vídeňské secese – stejně tak i geometricky stylizované kovové zábradlí hlavního schodiště, jehož stěny jsou podobně jako hlavní fasáda pokryty hrubě strukturovanou omítkou.
Zajímavostí je dvojice soch ve vstupní chodbě, které připomínají ženské postavy na obrazech Gustava Klimta a plastiky na stavbách Otto Wagnera či Josefa Hoffmanna. Jedná se o dvě identické stylizované dívčí figury, které nesou na rukou věnec v podobě girlandy. Autorem těchto soch by mohl být vídeňský sochař a designér Michael Powolny.
Svou zřejmě první brněnskou zakázku Adolf Loos zjevně nedokončil a zůstala, podobně jako jeho další práce pro rodné Brno, jaksi „na půli cesty“. Okolnosti spolupráce a rozchodu architekta se stavebníkem zůstávají nejasné.
Angažmá Adolfa Loose u Karla Herolda zřejmě předčasně skočilo z důvodu nesouladu mezi architektem a stavebníkem a možná také kvůli finančním nesrovnalostem. Dosud neznámý architekt pak dokončil návrh úprav domu v duchu zmíněné pozdní vídeňské secesní moderny.
Zdroj: Slavné brněnské vily, Dagmar Černoušková