Hlavní obsah

Rodinný dům Dreslerových svou podobou pobouřil úředníka. Pro mnohé se ale stal inspirací

Novinky, Text: Martin Strakoš, editace: Kristýna Křížová

Rodinný dům manželů Dreslerových v Bílovci tvarově vychází z podoby tradičního venkovského domu, z některých úhlů ale připomíná funkcionalistickou vilu s pásovými okny. Tehdejší úředník bíloveckého stavebního úřadu při stavebním řízení údajně prohlásil, že stavbu povolí, ale jen proto, že není odnikud vidět. Navzdory tomu vznikl inspirativní a komfortní dům.

Foto: Archiv publikace Slavné vily Moravskoslezského kraje

Dům s adresou: Labuť 27/1023, Bílovec

Článek

Dům, navržený architektem Emilem Přikrylem, vznikl pro stavebníka Stanislava Dreslera. Ten se sám ze své vůle zajímal o architekturu, dával přednost čistým a ušlechtilým stavbám před kutilstvím. Proto se rozhodl zadat projekt rodinného domu už známému architektovi, který se zapojil v rámci libereckého SIALu do hledání podoby nové architektury, vymaňující se u nás v 80. letech ze stereotypní architektury.

Přikryl se seznámil s nejnovějšími trendy v architektuře během svého pobytu v Západním Berlíně, kde půl roku pracoval v kanceláři architekta Josepha Paula Kleihuese.

Na základě vítězství v architektonické soutěži zrealizoval se svými kolegy sociální bytový dům na výstavě v Západním Berlíně. Dostal se tak přímo do styku s tvorbou některých autorů postmoderního hnutí. Není tak divu, že stavba má rysy postmodernismu.

Foto: Archiv publikace Slavné vily Moravskoslezského kraje

Vstup do domu je řešen celkem netradičně.

Trojpodlažní dům rodiny Dreslerových se nachází na svahu zvaném Labuť, ze kterého se přes údolí otevírá pohled na historické jádro města s kostelem a zámkem.

Vstupní západní strana domu je uzavřená se schodišťovým výstupkem, zatímco východní zahradní strana vily je zdůrazněna nejen okny a vstupem do zahrady z obytné haly, ale i terasou, zapuštěnou do nitra domu. Na západní straně domu se nachází hlavní vstup s nautickými dveřmi, příznačně opatřenými kruhovým okénkem a subtilní markýzou.

V jižní části domu je dvojpodlažní obytná hala s kuchyní, tedy společenská část domu, v severní zase soukromá zóna s pokoji členů rodiny. S podkrovím je přízemí spojeno surovým vřetenovým schodištěm z oceli. Schodiště je pozoruhodné nejen svou strohou podobou, ale i tím, že je osvětleno střešním světlíkem v podobě kopule.

Foto: Archiv publikace Slavné vily Moravskoslezského kraje

Dům má klasické tvary a dobře tak zapadá do svého okolí.

Pozornost si zaslouží také fakt, že je dveřmi odděleno jak od přízemí, tak i obytného podkroví, protože není vytápěno. Poeticky strohé, na svou dobu nezvyklé pojetí obytné stavby, je zdůrazněno přiznáním konstruktivních prvků v interiéru – ocelového sloupu v hale, traverz střešní konstrukce a podobně.

V podkroví je umístěna toaleta, koupelna, na severu ložnice a na jihu galerie haly. Ze západního průčelí osvětluje podkroví průběžný pás oken, z jihu a severu pak velká kruhová, příčlemi ve tvaru řeckého kříže dělená okna.

Střecha domu je pultová, svažuje se směrem k východu. K dokončení interiéru schází zábradlí u galerie a především mlynářské schody, které měly propojit galerii s přízemím haly.

Foto: Archiv publikace Slavné vily Moravskoslezského kraje

Půdorys přízemí prozrazuje uspořádání místností v domě.

Vnější podoba stavby měla být řešena formou hladké, bíle natírané fasády s barevnými akcenty dřevěných oken s příčlemi.

Fasáda ovšem nebyla provedena kvalitně, takže stavebník přistoupil k zateplení budovy a k výměně části oken za okna Euro s trojitým sklem, doplněná o vnější rolety. Výraz domu tak ztratil na své čistotě, tvarové a prostorové kvality ale zůstaly zachovány.

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám