Rodina si zvládla postavit dům šitý na míru a zároveň vyhovět náročným požadavkům obce

Proč jste se rozhodli stavět nový dům?

Bydleli jsme s manželem v bytovém domě v Brně. Bylo to pěkné místo, ale když se nám narodily děti, tak jsme začali mít priority jinde. Hledali jsme pozemek, kde bychom postavili dům, ale okolo Brna jsou neskutečné ceny.

Nakonec jsme přijeli sem do vesnice za Tišnovem, kde jsme si to zamilovali. Ale v nabídce k prodeji nic nebylo. Zjistili jsme si proto kontakty na vlastníky nově vznikajících stavebních pozemků a všechny jsme je podle katastru obepisovali. Ve finále vyšel tenhle pozemek. Je ve svahu a máme díky tomu krásný výhled, což si přál hlavně manžel.

Jak máte řešené základy, když je pozemek ve svahu?

Nebylo to úplně jednoduché. Základy musely být do tvaru písmene „E“, aby to bylo stabilní. A tak jsme si řekli, že prostor částečně uzavřeme a využijeme jako sklep. Kdysi dávno tady bylo těžiště písku, takže je tu všude hlavně písek, ale i jíl a spraš. Naše původní vize byla mít domeček vzdušný, na nožkách v prostoru. Ale to nešlo realizovat na tomto podloží.

Jak jste to měli s inženýrskými sítěmi?

Všechny sítě už tu byly připravené. Plyn jsme nechtěli a vodu máme z řadu. Pramen tady byl tak hluboko, že jsme studnu nakonec zavrhli.

Volili jste typový dům, nebo individuální projekt?

Tím, že máme kamarády architekty, jsme měli spolupráci s nimi jasnou. Řešili jsme akorát, s kým dům postavit. Já jsem byla nerozhodná. Manžel sledoval firmu, s níž jsme nakonec dům postavili, hodně dlouho, pro něj byla volba jasná.

Zašli jsme na stavební veletrh v Brně a u této firmy nám bylo nejpříjemnější navázání komunikace, líbily se nám i jejich vize a principy. Nakonec to tedy celé klaplo.

Objevil se ale jeden problém. Naši architekti měli s návrhem dřevostavby sice zkušenosti, ale ne tak velké, takže se dostali do konfrontace s realizační firmou. Pro firmu byly některé věci komplikované pro realizaci, ale architekti se nakonec snažili vyjít vstříc a návrh se uzpůsobil tak, aby šel postavit daným konstrukčním způsobem. Tento proces trval skoro rok a půl, než jsme projekt doladili, aby mohl jít dům do výroby.

Jaké byly vaše požadavky, které jste architektům zadali?

Měli jsme jediný požadavek – aby byla velká okna směrem do zahrady a abychom měli co největší obývák, protože většinu času trávíme jako rodina v obýváku. Ještě jsme přemýšleli, kam umístit ložnici, jestli do přízemí, nebo do patra k dětskému pokoji. V patře jsem se s tím ale nemohla nějak pocitově sžít.

Takže máme ložnici v přízemí a okomentovali jsme si to tak, že chceme mít přehled, když naše děti budou v pubertě utíkat z domu. Když jdou po schodech dolů, tak je slyšíme vždycky.

Máte netradiční dispozici, můžete nám ji trošku popsat?

Nemáme rozdělené pokojíčky pro tři dcery, i když původně být rozdělené měly. Když jsme ale zjistili, že tam bude skoro pětimetrový dřevěný sloup, zdálo se nám škoda ho zazdít. Aby zmizela stropní část, muselo by se to přepažit – a co s tím dutým prostorem?

Říkali jsme si, že to zatím necháme otevřené, a architekti nám to navrhli tak, že kdybychom chtěli, dá se pokoj přepažit různým nábytkem a jakkoliv s tím dál pracovat. My jsme od začátku měli vize, že chceme tři děti, a architekti s tím tak počítali.

Máte dostatek úložných prostor?

Máme jich tak málo, jak to jen jde, abychom měli co nejméně věcí. Chceme žít v minimalismu, k tomu se snažíme neustále směřovat.

Co plánujete mít ve spodní části domu?

Zjistili jsme, že sklep stojí paradoxně stejně jako dům! Pochopili jsme, proč dnes lidi nemají žádné sklepy. Ale u nás to kvůli pozemku dávalo smysl a je pravda, že ho využijeme na maximum.

V budoucnu tam chceme vybudovat světlý a temný sklep a otevřenou venkovní kuchyni. Manžel už má nachystaný výčep, dostal ho k narozeninám. A já to budu využívat jako venkovní kuchyni, až bude na zahradě co sklízet, budu tam zavařovat. Temný sklep bude do budoucna sloužit i jako dílna.

Jak probíhala spolupráce s architekty? Všechno klaplo na první dobrou?

Architekti nám dělali celý projekt. Všechno probíhalo hladce, protože nás znají hodně dlouho a přesně vědí, jaký máme životní styl, jaké máme názory, takže šli na jistotu. Neměli jsme k tomu žádné připomínky, prostě to sedělo. Celkem jsme od nich měli tři návrhy:

Kdo vyřizoval stavební povolení?

Naši kamarádi architekti řešili všechno, takže nám i „vyběhali“ povolení. Vše šlo rychle a během necelého měsíce jsme měli povolení vyřízené. Jediné čekání bylo kvůli hypotéce a kvůli prodeji bytu v Brně, protože byl družstevní, takže tím se to trochu zkomplikovalo.

Byla tady nějaká nařízení ze strany obce?

Museli jsme mít sedlovou střechu a garážové stání nesmělo být před domem, ale vedle něj. Což nám bohužel ubralo místo pro další pokoj, který mohl sloužit pro hosty.

Bylo pro vás důležité, že je firma členem Asociace dodavatelů montovaných domů (ADMD)?

Nebylo to pro nás rozhodující kritérium, ale ve finále při čerpání hypotéky to pro nás byla příjemná informace, protože jsme dostali benefity v rámci úrokových sazeb a získali výhodnější podmínky. To bylo právě díky ADMD, jejich firmy vnímají banky jako důvěryhodnější.

Jak dlouho trvala výstavba?

Rok a půl jsme měli s firmou několik dolaďovacích schůzek, volali jsme si, psali e-maily, řešili jsme koupelny a tak dále. Pak firma ohlásila, že se jde stavět, že je dům nachystaný v hale ve výrobě. Začalo se montovat 9. září a 26. října nám předávali úplně hotový dům. A předtím se udělaly v létě základy (červen až červenec).

Dělali jste si něco svépomocí?

Vstupní terasy a příjezdovou cestu jsme si dělali sami. Manžel na chvíli změnil povolání a inspiroval se YouTube stavitelstvím. Zábradlí nám svařoval jeden místní pán, výplet nám dělali na míru a manžel to nakonec natáhl a seskupil. Kuchyň jsme si také řešili a vybírali sami. Jinak nám stavěla firma vše na klíč včetně základů.

Ještě podlahy jsme si vybírali sami. Podlaha je dubová na „klik-klak“ systém. Máme tady podlahové vytápění, takže jsme chtěli, aby byla v potřebné tloušťce.

Nastaly nějaké komplikace nebo reklamace v průběhu stavby?

Jediné, co jsme řešili, byla šambrána – takový ten ozdobný rám kolem oken. Realizační firma nám ji přes všechny vizualizace udělala jen po parapet. Měli jsme s nimi debatu ohledně nadstavení parapetu, že bude trčet, když pod tím bude šambrána, a že nám nedají záruku, že to bude pořád špinavé atd. Skončilo to tím, že jsem řekla, že to opravdu chci, a do večera tu byli a udělali to. Vyšli nám vstříc, i když si asi mysleli, že jsem úplně na hlavu.

Měli jste stavební dozor?

My jsme ho měli formou autorského dozoru od našich architektů, ale přišli vždycky jen jednou za čas. Kdyby tu byl někdo, kdo by sem každý den chodil, dalo by se určitě předejít některým problémům.

Například harfu u schodiště namontovali jinak, než jsem si představovala. A taky nám trošku vržou schody. Byly i komplikace, když se dělala základovka. Udělali ji pod úrovní a museli jsme dosypávat přední část hlínou, byl tady skok na pět palet dolů. Dozor by možná tyto věci uviděl zavčas.

Jak vnímáte ve vaší dřevostavbě hlučnost?

Naše děti jsou velmi hlučné. Když jsou nahoře v pokojíčku, slyšíme je hodně. My jsme ale počítali s tím, že to tak bude. Ovšem co se týče větrání a teploty, je to bomba. Je tu stabilní teplota, dům se rychle vyhřeje a i dlouho drží teplo. Po roce bydlení jsme se divili, jak je to nízkonákladový dům.

Jak dům vytápíte?

Máme teplovodní podlahové vytápění a kachlová kamna v obýváku, ve kterých v zimě denně topíme. Citelně nám to šetří náklady a teplo z nich je velmi příjemné. V technické místnosti je ještě bojler, kterým se nahřívá voda. Náklady jsou díky všem světovým okolnostem samozřejmě vyšší, ale co se spotřeby energie týče, pohybujeme se kolem 11 MWh elektřiny za rok (vše máme na elektřinu). Dnes máme náklady tak 6000–7000 měsíčně (včetně vody).

Jaké je v dřevostavbě celoročně klima? Nemáte problém s přehříváním nebo vytápěním?

Ne. Manžel topí maximálně na 22 °C a já jsem zimomřivá, takže musím mít vlněné ponožky. Ale jinak jsme spokojení. Je pravda, že jsem si chvíli zvykala na teplo z podlahovky. Když je člověk zvyklý na radiátor z bytu, to teplo je pocitově jiné.

Ale když měla prostřední dcera v lednu narozeniny a bylo nás tady 22, pořád jsme větrali. Bylo tady horko a všichni se vysvlékali do triček, a to bylo jen proto, že tu bylo hodně lidí. Ale v létě se nám dům vůbec nepřehřívá. Řekla bych, že je tu teplota téměř konstantní.

Naše dřevostavba je dokonce v pasivním standardu. Ne úplně cíleně, ale vyšlo to. Nevím, jestli to máme certifikované, ale má hodnoty pasivního domu.

Máte nějaké chytré technologie nebo fotovoltaiku?

Nemáme nic, nechtěli jsme. Nechtěli jsme ani venkovní žaluzie, protože to dělá hluk a nejde přes to dýchat. My občas spíme ve spacácích na terase, protože je tady nádherná hvězdná obloha, jsme takoví „přírodňáci“.

Nemáme ani televizi. Měli jsme představu, že by do budoucna na rovné střeše nad garážovým stáním byly fotovoltaické panely, ale přípravu jsme nedělali, protože nám říkali, že technologie jdou tak dopředu, že když se za pět let rozhodneme, příprava bude úplně jiná než to, co nám nachystají teď.

Je něco, co byste řešili či udělali jinak?

Já bych zvětšila ložnici, protože z jedné strany u okna je to dost úzké a občas mi ten prostor chybí, to je jediné. A tím, že je to tu ze svahu, mi občas chybí jen tak vyjít z terasy na zahradu. Ale to už je o zvyku.

Co byste za sebe doporučila lidem, kteří se teprve na stavbu domu chystají?

Určitě bych jim doporučila, aby si domluvili nezávislý stavební dozor, pokud nemají čas a zkušenosti se stavbou. Je to opravdu velká pomoc. A také bych určitě doporučila přizvat k projektu architekta. Je to investice, která se vyplatí. Ať už z pohledu dispozičního řešení na míru, tak i kvůli estetice, která je pro nás ve společném prostoru velmi důležitá.

Očekávání vs. realita – je něco, co vás zaskočilo?

Jsme nadmíru spokojení, ale už bychom v životě nestavěli. Tak nás to „vyšťavilo“, že už postavíme maximálně jurtu. Ale jsme moc rádi, že jsme za ty peníze postavili dům ve vysokém standardu.

Autor: Petra Pacáková, www.drevostavitel.cz