Článek
Byt se nachází v činžovním domě z 19. století. Proč jste se rozhodli vybudovat nový domov právě zde, a ne například v domě se zahradou za městem nebo v novostavbě?
Dům jsme nechtěli. Máme chalupu, kde trávíme vlastně většinu víkendů. Hlavním kritériem pro výběr bytu byla lokalita.
Chtěli jsme, aby byt byl několik minut pěšky od školy a mateřské školy, které navštěvují naše děti. Je to zároveň lokalita poskytující veškerou občanskou vybavenost – máme blízko do obchodu, do centra i do parku.
Ve vstupní hale bylo linoleum nahrazeno ručně vyráběnou cementovou dlažbou barevně odpovídající původní dlažbě, která se nachází ve společných prostorách bytového domu.
Dalším kritériem byla velikost, je nás pět plus pes, tak jsme hledali dispozici alespoň 4+kk, a nakonec také patro (byt je v 1. poschodí), nechtěli jsme nic vysoko bez výtahu.
V této lokalitě se budují pěkné podkrovní byty, bohužel vždy bez výtahu. O novostavbě jsme přemýšleli, ale v době, kdy jsme začali hledat, nebylo nic k mání.
Uvažované projekty se dokončují až dnes. V neposlední řadě pro nás byla rozhodující i zajímavá cena a možnost „realizovat se“. Nakonec našim kritériím vyhověl tento byt 5+kk o rozloze 150 m2, tak trochu s nadsázkou tvrdím, že „menší prostě nebyl!“
V jakém stavu byl interiér a co vše bylo nutné zrekonstruovat?
Byt byl v pěkném udržovaném stavu, nicméně z našeho pohledu vlastně ke kompletní rekonstrukci. Topilo se tu wawkama a elektroinstalace byla z dob raného socialismu. Dispozice také nebyla ideální.
Z uvažovaných dispozic jsme nakonec vybrali takovou, která do té původní zasahovala jen minimálně.
Původní dveře prošly repasí.
Bouraly se dvě příčky a dvě nové vybudovaly. Jednu koupelnu jsme zachovali a jednu novou vybudovali, jinak jsme prostoru ponechali co nejvíce původních prvků. Například při seškrabování omítek jsme objevili původní malby, zejména na stropě, a nechali je zrestaurovat.
Původní dveře a okna (bohužel jen do světlíku, ostatní už byla vyměněna za plastová) také prošly kompletní repasí. Zachovali jsme parkety, i když s postupem času litujeme, že jsme je upravili jen povrchově a nenechali je vybrat a položit znovu. Jsou krásné, ale strašně vržou. Ve vstupní hale bylo jen linoleum, které jsme nahradili novou dlažbou.
Na návrh architektů jsme použili ručně vyráběnou cementovou dlažbu, barevně odpovídá původní dlažbě, která se nachází ve vstupních prostorech bytového domu.
Proč jste oslovili právě studio ORA? V čem podle vás spočívá hlavní přínos spolupráce s architekty obecně a co jste ocenili během této konkrétní zkušenosti nejvíce?
Já našla byt, manžel architekty. Studio jsme oslovili na základě doporučení. Myslím, že jsme si od začátku sedli a nakonec se i spřátelili.
Pomohli nám nejen s návrhem, ale i s realizací, doporučili nám místní firmy a řemeslníky, se kterými měli dobré zkušenosti. Podrželi nás v době realizačních krizí, když jsem měla chuť koupit dlažbu v hobby marketu nebo objednat kuchyň z katalogu...
Nově vystavěná stěna oddělující druhou koupelnu je obložená překližkou, horní část tvoří sklo propouštějící dostatek denního světla.
Měli jasnou představu a té se drželi, což když se podívám zpět, bylo v průběhu stavby hodně důležité.
Jaké byly vaše požadavky z hlediska funkce a estetiky?
V rámci realizace jsme stále hledali zlatou střední cestu mezi praktičností, na které jsem trvala já, a estetikou, kterou hledali architekti a můj manžel. V podstatě hledáme tu cestu stále.
Drobná mozaika ve žluté barvě prostor opticky zvětšuje.
Ačkoli tu žijeme už více než dva roky, byt pořád ještě není 100% zařízený. Je to dáno i vývojem v rámci naší rodiny, nejmladší dcera bude už brzo potřebovat své místo v dětském pokoji.
Starší synové si koupili nový počítač, kterému je potřebné vytvořit místo, potřebovali bychom knihovnu a pokoj pro hosty také ještě není zařízený podle našich představ...
Zasahovali jste nějak do konečné podoby bytu, nebo jste vše nechali na architektech?
Architekti měli hlavní slovo při navrhování dispozice a vestavěných prvků, ale jinak vše vznikalo spíše vzájemnou konzultací. Něco se nám líbilo, tak jsme to navrhli, a buď to prošlo, nebo jsme to upravili, u jiných věcí to bylo zase naopak – architekti přišli s návrhem, který se nám buď líbil, nebo jsme našli jiné řešení.
Nábytek a dekorace jsme v podstatě řešili už sami.
Volně stojící vana vypadá, jako kdyby v činžovním domě z 19. století stála odjakživa.
Interiér je zařízený převážně starším nábytkem. Máte k některým kouskům osobní vazbu, nebo jste vše pořídili až za účelem vybavení bytu?
Tak trochu jsme propadli retru až při zařizování tohoto bytu. Ale asi jsme k tomu tíhli už delší dobu. Já osobně jsem některé kusy sama koupila a zrenovovala až zde, některé jsme už měli – třeba věšák v předsíni je dědictví po prarodičích.
Jak to vidí autoři - Barbora Hora, Jan Hora a Jan Veisser
Přistoupíme-li na tezi, že luxus je radostné plýtvání, pak tento byt můžeme nazvat luxusním díky tomu, jak zachází s prostorem. Tato vrstva činžáků z 19. století je stále opomíjená, a to zvláště na českém a moravském maloměstě. Přitom je možné několika jednoduchými úpravami vytvořit velkolepé prostorné velkoměstské bydlení.
Ve Znojmě jde o oblast celého vídeňského předměstí. Ošuntělé historizující činžáky, které čekají na své objevení, nebo destrukci. Byt má dobově typickou dispozici pokojů řazených za sebou s průchody uprostřed sdílených zdí.
Pro současný způsob života není dispozice úplně praktická, ale díky enfiládě nabízí silný prostorový zážitek. Proto jsme do dispozic prakticky nezasahovali, nechtěli jsme sílu prostoru potlačit. Posunuli jsme jednu stěnu a jednu vystavěli. Nové stěny jsou lehké s dřevěnou konstrukcí, obloženou překližkou. Snadno se od zbytku rozeznají.
Naše práce byla velmi památkářská – odhalili jsme původní výmalby, rekonstruovali původní dveře a podlahy. Základní rámec byl vytvořený. Do toho umisťujeme nové vestavby kuchyně a koupelen.
Snad nejzajímavějším prostorem je trojúhelníková předsíň, kde se kříží několik tras. Tvoříme zde ornament z šestiúhelníkové cementové dlažby.
Mnoho lidí opouští město nebo hledají byty v novostavbách. Ty ale nikdy nemohou nabídnout tolik prostoru jako staré činžáky. Tu trochu navíc, která není nutná, ale vytváří krásnou kulisu každodenního života.
Jana Polomová, www.modernibyt.cz
Může se vám hodit na Sreality.cz: