Článek
Nové bydlení začali hledat v nabídce realitních kanceláří, ale nic z toho neodpovídalo jejich potřebám. Nakonec se na ně usmálo štěstí jinak.
Ve vinařské vesnici na Znojemsku, odkud pochází Zdeňkova paní, dostali nabídku na vypásání veliké zahrady, která patřila ke staré, opuštěné venkovské usedlosti, o níž nikdo nepochyboval, že dříve nebo později skončí pod buldozerem.
Slovo dalo slovo a majitel zahrady s usedlostí Zdeňkovi nakonec prodal zahradu i dvůr obklopený trojicí chátrajících budov. Rodina se tedy pustila do důkladné a kompletní rekonstrukce. Tam, kde to jen trochu bylo možné, snažili se manželé zachovat původní rustikální styl.
„Naše rekonstrukce probíhala obráceně,“ poukazuje čtenář na skutečnost, že vše zahájili úpravou podlah, pak přešli na zdivo a teprve jako poslední řešili střechy.
Jako první začali opravovat obytnou budovu, aby se mohli co nejdříve nastěhovat a ve volném čase pak pokračovat na zbývajících dvou objektech, tedy na chalupě a stodole.
„Dům postavený převážně z nepálených cihel bylo potřeba nejprve tzv. stáhnout, aby se v něm nerozšiřovaly praskliny. Poté jsme odstranili hliněné omítky a vyvezli cca 50 cm hlubokou vrstvu hlíny, která byla v podlaze. Nechtěli jsme dům podřezat, jen místo hlíny navézt makadam (nakonec ho bylo k ručnímu navezení zhruba 40 tun) a budoucí podlahy položit na železnou konstrukci,“ vysvětluje Zdeněk.
„S vnitřními omítkami, stropy a obkladačskými pracemi nám pomohla firma našeho známého. Elektrikář s jedním řemeslníkem pak zvládli elektrické rozvody, vodu, odpady a topení,“ pokračuje. V obytném domě se topí krbovými kamny s výměníkem, rodina je využívá i k ohřevu vody pro vytápění.
Shrnuto a podtrženo, pět měsíců od zakoupení usedlosti byla první z budov obyvatelná. Na hlavní budově zbývala k rekonstrukci ještě střecha, z níž bylo možné uchovat původní krov.
Vyměnit potřebovaly střešní latě a jako krytinu zvolil Zdeněk staré použité bobrovky, aby dodržel ráz starobylého stavení.
„Naše bydlení mělo být ve stylu, jenž se hodí k venkovu, ale s moderním základem, v němž se dá plnohodnotně celoročně žít. Jádrem domu je kuchyně s kamny. Nábytek kuchyně je masivní, ale použitý. Za směšnou sumu tak máme dubovou kuchyň, která se i s kvalitními spotřebiči a novou deskou vešla bez problémů do padesáti tisíc. Bylo jen nutné pečlivě vybírat, aby byla v dobrém stavu a hodila se do prostoru,“ píše čtenář.
V hlavní budově je také ložnice rodičů, dětský pokoj, koupelna, spíž a komora, kde je umístěna pračka a bojler.
„Druhé stavení, tedy chalupu, jsme zařídili co nejvíce jako návrat do starých časů. Nábytek je starožitný, jen upravený pro dnešní využití (prodloužené postele oproti původní délce apod.). Nově je k ní přistavená část s toaletami, koupelna a krytá terasa. Součástí chalupy je i maličká hospůdka s vlastním vchodem ze dvora.”
Ve stodole, která je poslední stavbou usedlosti, jsou ustájení koně, kvůli nimž se rodina stěhovala. A nejsou zdaleka jedinými zvířaty, jež rodina chová.
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.
„Máme ještě zakrslé kozy a prasátka a u mlýnského náhonu, který je na okraji pozemku, i malý rybníček,“ uzavírá svůj dopis Zdeněk.