Rezidence s bazénem na okraji divočiny těží z unikátní polohy

Pozemek, spíše zarostlou zahradu ne nepodobnou džungli, získali mladí manželé náhodou, původně zde byla stavební uzávěra. Kromě klidné polohy na periferii města jim učarovaly především nádherné výhledy na dosud nezastavěnou krajinu, která si vzhledem k místním podmínkám tento polodivoký ráz s největší pravděpodobností zachová i do budoucna.

„Chtěli jsme účelné moderní bydlení. Typové projekty, které jsme si prohlédli, nám připadaly pro život nepraktické a pro toto krásné místo nevhodné," vítá nás majitelka domu. „Proto jsme se rozhodli pro individuální výstavbu. Líbí se nám jednoduchý styl, ploché střechy. Měli jsme určité představy o dispozici, design jsme nechali na architektech z ateliéru RAW, které jsme vyzvali ke spolupráci."

Architektonický koncept do značné míry vychází z polohy a tvaru pozemku. Úzká dlouhá parcela spadá po svahu od ulice směrem k jihu, na hranu terénního zlomu nad zalesněným údolím. V horní části u vstupu na pozemek se nachází samostatná garáž. „V domě by zabrala zbytečně mnoho místa, vjezd by byl komplikovaný a zmenšil plochu zahrady," vysvětluje naše hostitelka.

Vlastní zděný obytný dům je posunut o 19 metrů k jihu. Z finančních důvodů není podsklepený. Stavba, založená na obdélníkovém půdorysu, sleduje svou podélnou osou sklon svahu, z konfigurace terénu vychází i odstupňovaná úroveň podlah v přízemí. Vstupní partie je orientována na sever, hlavní obytný prostor s kuchyní a jídelnou má jižní orientaci, využívající jak bohaté oslunění, tak výhledy do krajiny.

Na část obývacího pokoje věnovanou sezení navazuje terasa a bazén umístěný v jižním cípu zahrady. Z ústřední haly vede jednoramenné schodiště do patra věnovaného ložnicím. Jejich společným jmenovatelem je rovněž krásná vyhlídka, velká okna mají i koupelny.

„Domu je potřeba od začátku věnovat čas. Přestože se nám líbil už první návrh, nad projektem jsme strávili s architekty tři měsíce a dolaďovali dílčí úpravy. Na papíře je to mnohem snazší než později na stavbě," říká majitelka.

Krajina obývacího pokoje, rozložená v různých výškových úrovních, s dominujícími sloupy a vestavěnými nábytkovými prvky na první pohled trochu připomíná jednu z ikon české meziválečné architektury, slavnou Müllerovu vilu ve Střešovicích. Toto pojetí představuje spíše stejný přístup k funkčnímu vnitřnímu uspořádání prostoru ze strany majitelů zděného domu i architektů než prvoplánovou inspiraci dílem Adolfa Loose. Interiér se podřizuje tomu, co je zde dominantní - výhledu do exteriéru.

„Nechtěli jsme výraznou barevnost, máme rádi bílou a šedou a volný prostor," vysvětluje majitelka domu. „Proto mají dřevěná okna šedý nátěr a v domě převažují světlé barvy. Líbil se nám nápad architektů využít vestavěný nábytek a zachovat tak co největší vzdušnost. Knihovny v nikách i jídelna s pevně zabudovanou lavicí jsou nezbytné součásti našeho života, mají tu natrvalo určené místo, ale nepoutají mnoho pozornosti a nevtíravě sem zapadají."

S promyšleným konceptem a vytříbenou estetikou se nutně pojí výběr kvalitních materiálů - teaková podlaha, mramorové parapety, nerez ocel a sklo, to jsou další kamínky do mozaiky kvality stavby.

FOTA: Filip Šlapal, Jana Labuťová a Jiří Vaněk, www.mujdum.cz

 Jitka Pálková, www.mujdum.cz