Článek
Monopol stavebního průmyslu a omezující politika státních projektových ústavů v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století protěžovaly výstavbu velkých sídlišť, případně typizovaných rodinných domů.
Rodinný dům pro manžele Šimsovy, navržený na míru objednavatele, je tak jedním z mála tvůrčích příkladů té doby. S projektem se stavebníci nejdřív obrátili na architekta Jana Boka, ten ho však přenechal kolegovi Janu Kubečkovi.
Architekt pracoval s jednoduchými geometrickými motivy.
Hodně pečlivý a do detailu propracovaný Kubečkův návrh udělal na objednavatele dojem, a tak se odklonili od svých původních obyčejných představ o rodinném bydlení a s nadšením propadli ambicióznímu a náročnému projektu.
Charakteristický rys stavbě dodává vysoká dekorativní atika opticky prodlužující horní část fasády stavby s kruhovými průřezy.
Architekta inspirovaly stavby Richarda Meiera
K čistým zářivě bílým liniím stavby pak autora, jak sám přiznává, inspirovaly především stavby amerického Richarda Meiera, který také hodně pracoval s bílou barvou a jednoduchými geometrickými motivy.
Architekt Jan Kubečka, absolvent pražské stavební fakulty ČVUT, má k tradici české moderní architektury blízko. Pochází z rodiny zlínských architektů.
Jeho strýc Vladimír začínal v Baťově projektové kanceláři a pro Zlín projektoval i po roce 1945.
Nákres stavby prozrazuje přiznanou jednoduchost základního tvaru stavby.
Přestože Jan Kubečka nemohl studovat na Akademii výtvarných umění, jak si původně přál, nepřestal jako stavební inženýr tvorbu svých kolegů a vývoj architektury sledovat. Osobitý přístup k projektování ho přivedl v šedesátých letech k práci v ateliéru Beta u Jana Bočana a Jana Šrámka.
Plánek odhaluje interiérové uspořádání místností.
V sedmdesátých letech Kubečka krátce pracoval na dostavbě Národního divadla v ateliéru architekta Pavla Kupky. V roce 1981 emigroval do Vídně, kde se jako projektant věnoval mimo jiné i dopravním stavbám. V devadesátých letech se vrátil do Čech a příležitostně se věnuje navrhování rodinných domů.
