Článek
„Historie našeho domu začíná v roce 1945, kdy při přechodu válečné fronty městem vyhořel roubený dům mých předků. Zachovala se pouze zděná hospodářská část klenutého chléva a řeznická dílna. Po požáru byl objekt provizorně zastřešen pultovou střechou, a tak zůstal téměř 70 let,“ píše Martin.
Teprve nedávno se společně s manželkou a architektem Ondřejem Kramolišem mohli konečně začít zamýšlet nad možností, jak stavbu znovu oživit. Architekt navrhl přistavit patro a celou stavbu využít k bydlení.
Čtenáři se tento nápad zalíbil, protože takto s manželkou získají příjemný a útulný byt. Do jeho centra architekt navrhl velký dvoupodlažní obývací pokoj s galerií a kuchyní, oddělenou pultem.
Z pokoje se vychází na balkón, okna pak nabízejí výhled na východ do zahrady a na jih, kde je zahrádka a vjezd do ulice.
„Galerie nad kuchyní poskytuje klidné zázemí pro práci i studium,“ pochvaluje si čtenář. Tento prostor je osvětlen střešními okny, zatímco v hale a v chodbě jsou instalovány světlovody.
V celém bytě je položeno podlahové topení. Přílišnému úniku tepla, ale i doléhání hluku z ulice do interiéru zabraňují okna s trojskly.
Pan Martin je spokojen především se vzhledem nástavby na původní objekt. Architekt totiž zcela respektoval původní podobu, vhodně ji doplnil a zohlednil i okolní zástavbu.
Jako hlavní materiál zvolil lehké tvárnice ytong, které přízemní část tolik nezatíží a zároveň mají dobré izolační i ohnivzdorné vlastnosti.
Také v nové podobě je dům uzavřen šikmou pultovou střechou, jejíž sklon ladí se sklonem střechy sousedního domu. Ze střechy kryté titanzinkovým plechem vystupuje repasovaný původní masivní cihlový komín.
Do budoucna náš čtenář ještě plánuje vyspravit původní zdivo z režných cihel v přízemí a vyměnit vrata v historické části svého domu.