Rekonstrukce a přístavba od architekta Línka je zdařilým příkladem přeměny předválečné vily na moderní dům

Autorem výrazem skromné, nicméně velkoryse pojaté přestavby z let 2010 až 2011 je Jan Línek. Původní budova byla postavena v době, kdy byla tato lokalita ještě periférií, ale dnes je součástí širšího jádra metropole.

Dvoupatrový, tvarově jednoduchý dům se suterénem a pokojem vestavěným do podkroví byl postaven v tehdy běžné, dnes ale spíš výjimečné kvalitě stavebních prací a s tehdy obvyklým prostorovým komfortem. Jedinou jeho ozdobou byl půlválcový výstupek na jižní straně, jehož střecha byla zároveň podlahou balkonu v prvním patře.

Léta se samozřejmě podepsala na stavu domu a také dobové standardy se nenápadně měnily na podstandardy. V okamžiku, kdy dům získal nové majitele, se ukázalo, že prostorové řešení i technické vybavení domu musí projít zásadní proměnou.

Uměřený, nepříliš rozsáhlý stavební program respektoval původní objem stavby, nicméně vyžadoval zvětšení původního, velmi malého vstupního prostoru v přízemí a vybudování nového hygienického zázemí pro rodiče a děti v prvním patře.

Architekt tento požadavek vyřešil radikální přístavbou jednoduchého dvoupodlažního hranolu k severnímu průčelí vily, do kterého požadované místnosti umístil. Tento nový prvek, razantní ve své jednoduchosti, je obložen panely z upraveného přírodního dřeva, jejichž kresba zjemňuje jinak strohý tvar přístavby.

Vyčlenění některých funkcí mimo objem původní budovy také umožnilo uvolnit půdorys přízemí, kde vznikl rozlehlý obytný prostor s jídelním koutem. Této místnosti vévodí oboustranný krb jednoduchých geometrických tvarů a truhlářsko-sochařsky řešené hlavní domovní schodiště do ložnicového patra a podkroví.

Velmi působivý je také křivkově prohnutý podhled z překližkových desek.

Celý jihovýchodní roh místnosti se francouzskými okny otevírá do zahrady a plocha venkovní terasy ve stejné úrovni jako podlaha obytné místnosti opticky i pocitově celý prostor rozšiřuje.

Z venkovní terasy je po schodišti možné sejít na zahradu a k venkovnímu bazénu. Z horního, ložnicového patra vede schodiště do podkroví, kde se nachází dětská herna, prakticky spojená zvukovodem s pokojem v přízemí.

Suterénní místnosti, původně určené pro hospodářské zázemí domu, byly následně využity pro domácí kanceláře.

Poctivé, razantní, ale citlivé zásahy architekta do původního domu, příjemně sladěná barevnost prostých stavebních materiálů a pochopení stavebníků pro jednoduchost a jejich velkorysost přinesly výsledek, který by se mohl stát vzorem pro „upgrade“ podobných domů.

Zdroj: Slavné pražské vily, Petr Krajči