Raschkova vila u Hlučína - moderní stavba připomínající betonový bunkr

Stavebníci domu, Jana Raschková se svým manželem Emilem Raschkou, se rozhodli postavit na pozemku na okraji obce nedaleko Opavy malý a úsporný rodinný dům, moderní sídlo mladé rodiny.

Architekt Pavel Nasadil, rodák z nedaleké Opavy, dostal zakázku na projekt domu od vlastní sestřenice, a to ještě v době, kdy studoval architekturu na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Emila Přikryla.

Jižně orientovaný rodinný prostor v domě je osvětlen velkými otvory s přímým propojením na terasu a zahradu. Podoba domu je strohá a jednoduchá. Je stejně drsná a geometrická jako krajina kolem ní.

Stavbu architekt umístil rovnoběžně s vrstevnicemi v horní části svahu nad údolím, ve kterém se rozkládá vesnice se zástavbou, která v převážné míře pochází z doby po druhé světové válce. Dům je zasazen na konec pozemku, aby nebyl blízko komunikace a měl dostatečný prostor.

Zmíněné vrstevnice se otiskly i do interiéru v podobě jednoho schodišťového stupně, oddělujícího v přízemí severní obslužnou část s kuchyňským koutem a schodištěm od jižní části s velkou, zčásti dvoupodlažní halou. Na tu v patře navazuje dětský pokoj, prostorová rezerva pro druhý dětský pokojík, ložnice manželů a koupelna.

Okna dodávají vile na zajímavosti. Na severní straně směrem do polí to jsou malé a úzké štěrbiny. Podobu této strany vily sám autor přirovnal k betonovým bunkrům československého opevnění, které je typické pro okolní krajinu.

Jižní strana směrem k obci je naopak prolamována působivou hrou rozměrných, protáhlých otvorů, umožňujících světlu proměňovat vnější vzhled domu i jeho vnitřní prostory.

Přísná podoba domu zvnějšku se dovnitř promítá materiálovou, tvarovou a barevnou střídmostí.

Na podlahy obslužné části byla použita tmavá epoxidová stěrka, podlaha haly je z průmyslové dřevěné mozaiky, stropy jsou provedeny z pohledového betonu, stěny omítnuty a jednoduše barevně dekorovány. Strohý vzhled stavby je oživen průhledy interiérem a do krajiny.